Taky se těšíte na naši dvacátou RSTM sezónu?
Vážení přátelé, kamarádi, golfisté, golfistky, přiznivci RSTM 2026!
Taky se těšíte tolik jako já? Určitě, a někteří už za sebou máte stovky letošních jamek, ať už jde o jamky domácí nebo v dalekých krajích, počínaje Jižní Amerikou, přes Turecko až po jamky těsně zahraniční, jako je Skalica, Haugschlag nebo Poysdorf.
Naše tůra začíná taky takovými těsně zahraničními jamkami: 21.4., tedy za chviličku, je tady Poysdorf. Místní mi slíbili, že udělají všechno, ale přesto si s sebou nějakou tu bundičku vezměte, v minulých letech včetně loňska se hodívala. Nebo to bylo už předloni, jak pršelo hodinku vodorovně a část hráčů nedošla? Každopádně letos to může být jen lepší.
Koukám do kalendáře, co nás čeká dál – Schönborn, nejdůstojnější prostředí co znáte a za polovičku jejich velmi tučného běžného fíčka – no neber to! I tady nám občas kápne nebo zabouří. Možná je to mnou, na turnajích, které nemám na starost já, ještě nikdy nepršelo.
Hned pak Slavkov, tam může foukat. Kaskáda, ta je v pohodě. Olomouc taky. Popíše Milan a Radek, až nastane čas.
Pak konečně jeden volný týden – kam vyrazíme? Červen začíná Mnichem a Haugschlagem, tentokrát v tomto pořadí. Tam to známe, o počasí na Haugschlagu se nechci zmiňovat, i na Mnichu jednou pršelo tak, že jsme (tedy místní, abychom jim nezničili hřiště) odpískali turnaj v půlce, ale jinak Mnich je tutovka v tričku a kraťasech. V tu dobu je Mnich plný lupinusů až po ramena, berte foťák.
A hned pak Kořenec. Málokdo si toho hřiště váží tak jako těch nejlepších, ale všichni se tam slezeme a často hrajeme super výsledky, protože Kořenec se nevyvyšuje, ale je kvalitní. Následují dvě devítková hřiště, kam se všichni nevejdeme, nabízí se alternativa Diamond, tam by se nás vešel ten zbytek, co se nevejde na devítky, třeba středa 17.6. mezi oběma devítkama, ty jsou v úterý a ve čtvrtek. Na Diamondu nepršívá.
Ovšem potom! Borša, Báč, nejlepší výlet, možná to soudím z toho, jak se nikomu nechce odjet druhý den z Báče a vysedáváme tam pod slunečníkama.
Pak si snad dám pauzu, vy ale ne, je Olomouc č.2. A hned za ní letošní novinka, Weitra a Ottenstein v úterý a ve středu. Tam jsme pár let nebyli, o to větší účast čekám. Ve Weitře se dá přenocovat přímo na hřišti v hotelu, pěkné nové pokoje. Místní manažerka nabídla tréninkové kolo pro ty, kdo přijedou dřív, tedy v pondělí, za pěkných 45 euro. Tu cenu máme i na turnaj, na takové hřiště za tisícovku, musím se opakovat, no neber to! A v Ottensteinu jsme nebyli ještě o rok dýl, tamní přírodní osmnáctku mám stejně rád, jako pak místní majitelku restaurace paní Moniku, která vládne svému manželovi (toho jen uslyšíte, klepe v kuchynui řízky a nevylézá) i celému placu: setkání s ní bývalo vždycky dost osobní, možná příliš dobře nevidí, ale přistoupí k vám při objednávání hodně blízko. Doufám, že si v mezidobí nepořídila čočky.
O Telči ať vám zapěje chválu Radek, já přeskočím týden na Murhof a Gut Murstatten, loňskou novinku. Druhý den jsme tam měli trochu nevlídno, to zaclonilo krásu toho hřiště – Murhof jsme si den předtím vychutnali líp. Obě hřiště jsou perlami rakouského golfu, Murhof má samostatné výsadní postavení jako takový nějaký šlechtic s ohromnou tradicí a Gut Murstätten patří do elity Rakouska – mezi dvacítku Leading Golf Courses (stejně jako Schönborn, Haugschlag a Adamstal – náš výběr cílí na špičková hřiště!). Na Murhofu bylo i bezvadné ubytování, domečky, břečťan, kdo byl, ví, kdo nebyl, těšte se! Amajitel Murstättenu pan Skene (rod Skene je skotský šlechtický rod) nám vytiskl jídelní lístek v češtině, i tam si nás váží!
Skalicu si pochválí Milan, pak je Adamstal s Enzesfeldem, klasická dvojice. I tam jsme párkrát zmokli, nevadí, je potřeba to pořád pokoušet. Na Adamstal se mi už teď hlásí lidi! A z Enzesfeldu se mi ozval pan hrabě osobně, jindy nechával zařizování na týmu recepce – asi si nás oblíbil, není se co divit, jezdíme tam každý rok.
Kořenec II mimo RSTM tabulku – kam se nás vždycky sleze víc, než bych čekal, vzhledem k nabitému kalendáři. Loni jsem myslím nebyl, fakt už nevím, letos to rád napravím a zkusíme si zahrát o ceny, které si přineseme.
Pak seriál Milanových turnajů, Čeladná, Šilheřky a Kaskáda II, jistě je v pravý čas podpoří svými texty.
Penati, obě hřiště opět, tradiční bomba těsně před finále. O Penati se rozpovídám, až bude čas, a bude to delší, mám tam milion vzpomínek, od celostředoevropské povodně před dvěma lety přes můj čip přes vodu do jamky na osmnáctce (ale nebyl to první míček, který jsem tím směrem vyslal) až po mimořádné loňské zážitky s výbornými hráči Katkou a Michalem, jejichž hru jsem obdivoval na ošidném Heritage.
Finále, tam se tradičně všichni nevejdou, tak hrejte dobře přes celou sezónu, ať máte dobré body za hru nebo aspoň za účast jako já a o vaší účasti na Austerlitzu nejsou pochyby!!!
Ivo Doušek
