Poznámky a některé úvahy z Diamondu (a Schönbornu)

Je za námi jeden z nejhitovějších výletů léta. Dvě vážná hřiště, jedno zajímavější a taky těžší než druhé. Aspoň se to o nich tvrdí. Dva krásné, dost horké dny oddělené večerní bouřkou s krásnou iluminací.

Pozor – komu by se nechtělo moc číst, přečtěte aspoň dolní část – experiment.

Diamond a těžký? První dva 41 stejblů… hřiště jako vždy výtečné, greeny férové, paty neuhýbaly, jen výjimečně a jen někomu, a to nebylo greenem…  sem tam delší jamka, ale s tím se počítá. Na oběd dobrý kuřecí řízek. Tady malé vysvětlení – napsal jsem do patřičné kolonky „Oběd v ceně startovného“, ta kolonka byla loni v levém sloupci, ale čgf předělal tuto informaci letos až úplně dozadu doprava, takže pár jedinců to nenašlo a na oběd nešlo. Toto je potřeba si hlídat, na další dva turnaje se mi podařilo přesunout info o obědě zase tam, kde bylo loni. Pro jistotu ještě explicitně – na Adamstalu a Enzesfeldu oběd JE.

Ještě před bouřkou pro ty, kdo spali na Diamondu, perfektní koupačka v rybníku, přes který se hraje devítka a je proto na straně u greenu plný míčků. Z jiné strany tam je pěkná pláž – jestli si někdo šel zalovit míčky do míst, kam jsme je předtím stříleli, ke břehu před greenem, jsem se nedozvěděl, ale asi by to za to stálo, tady se mrckama nehraje, spíš provéčkama, jak se vyjádřil člen našeho flajtu, který trávil volné chvilky mezi svými i našimi údery s lovítkem.

Na Schönbornu jsem šel s trochu pozměněnou sestavou a zažil jsem pár nepříliš vídaných věcí. Neproměněné velmi krátké paty (moje) zas tak nevídané nejsou, ale rána z 15 metrů do stromu, od něhož se míček prudce odrazil a trefil hrajícího do ramene (naštěstí strčil rameno před hlavu, jinak hlava) – to já ne, par na čtyřparu s drajvem do vody, třetí ranou do greenu a jednopatem (to taky ne já), trefa ostrým pershingem do modré koule na modrém odpališti, jen to zazvonilo, koule se poroučela a míček zmizel daleko v houští, trefa do špičky maličkého stromku uprostřed ferveje… a to vše jen v našem flajtu… hřiště zase krásné veliké stromy, zámecký park. Zdražili nám fíčko z 60 na 76, ale zdražili i běžné fíčko  – na 140! Tolik se platí jen na Fontaně. Oběd v ceně nebyl, my to vyřešili pozdním obědem ve znojemském Viethouse, jako vždy úžasné. Doporučuju!

Experiment – prosím o názory

Zkusil jsem experiment, věc, o které diskutujeme už nějakou dobu. Jsem krátký, asi víc než jiní, vinou zranění i věku. Ale celá tůra stárne a starší z ní odpadají, protože hřiště se na rozdíl od našich ran nezkracují. Navíc jsem tam nejel moc fit a po měsíční přestávce. Proto jsem se rozhodl vyzkoušet, co se mnou a mou hrou udělá, když budu hrát z červených. Bavíme se o tom už asi dva roky, ale zatím jen teoreticky. Pro ty, kdo by chtěli hrát z červených, existuje na každém hřišti zcela legální přepočet hracího hendikepu, v mém případě to znamená, že jsem přišel asi o pět stejblfordových bodů a že se nemůžu počítat do soutěže na rány.

Přátelé, to byl úžasný oddych! Rád kdykoli věnuju těch pět stejblů, protože jsem na všech jamkách dostřelil drajvem na fervej, což mi je ze žlutých skoro všude nemožné a v rafu před fervejí mi míček ihned zabrzdí. Teď – většinou je ten rozdíl kolem cca 40 metrů – jsem dostřeloval skoro tak daleko jako ostatní a na každé jamce jsem měl úplně jiný start než jindy. Na druhé ráně mi sice zase o kus  utekli, ale rozdíl pro mě byl nejen v samotné hře – najednou jsem zažíval pocity, jak se asi hraje vám delším.

Vím, tůra je vypsána ze žlutých. Ale odpadají starší, ze zakladatelů už nás tolik nehraje a všechno se dá změnit. Je trochu srandovní, když se měří sedmdesátníci s padesátníky, kteří vypadají na pětačtyřicet, ve Slavkově u stolů po hře jsem nad těmi mladými chasníky žasl. Zatím to tak máme. Moje úvaha je, umožnit hráčům řekněme nad 70, aby si mohli vybrat, jestli zůstanou na žlutých, nebo si se ztrátou přibližně pěti stejbofordových bodů zahrají z červených. Hřiště toto umí spočítat zcela rutinně, bylo by jen potřeba hlásit hru z červených před hrou v recepci, a dalo by se to volit turnaj od turnaje.

Druhá možnost je nedovolit to a nechat generační výměnu působit svým tempem. V mém případě by to bylo chodit si zahrát mimo soutěž, tolik mě ty červené nadchly a ze žlutých už se trápit nechci.

Chtěl bych vás poprosit o názor na věc. Rád si přečtu vaše názory na idousek@volny.cz. Upřednostňuji názory starších hráčů, kteří s námi hrají už nějaký ten pátek a ne jen ojediněle.  Do mailu dejte i údaje o věku, délce a četnosti hry s RSTM a HCP, ať si můžeme dělat z vašich názorů obrázek, jak které skupiny přemýšlejí a co upřednostňují. Můžete se dotknout i dalších témat, co vás napadnou, ale hlavní by mělo být o červených. Díky předem.

(A co dámy? Na to nemám odpověď, ale vy jste všechny dobrý… nebo že by z oranžových? To ale asi není znormované.)

Zdraví

Ivo Doušek

K výše uvedenému poznámka ředitele RSTM Milana Bučíka

Ivo už o červených odpalištích pro starší hráče RSTM mluví se mnou, v soutěžním výboru či i v debatách s jinými hráči delší dobu a to minimálně druhým rokem. Má pro to své osobní a zdravotní důvody a lidsky lze tyto debaty pochopit.
Je potřeba ale vidět všechny s tím spojené souvislosti.
Naše tour není žádné mistrovství světa a našim hráčům se snažíme hru udělat co nejvíce komfortní (skládání flajtů i startovních časů na přání, povolení e-cart apod.). Jsme dlouhodobou roční golfovou soutěží zejména pro rekreační hráče, byť často dosti soutěživé.
Pokud na konci oceňujeme nejlepší hráče v našich opravdu nadprůměrných 12 kategoriích (zvláště muži a ženy, dále senioři, master senioři a supermaster senioři, stableford s plným vyrovnáním a na rány brutto bez vyrovnání), měli bychom jako soutěžní výbor zaručit rovné podmínky pro všechny a tím regulérnost našich soutěží. 
Pokud bychom (teoreticky) umožnili start vybraným starším hráčům (Kde je ta hranice? Je to spíše individuální podle výkonnosti a zdravotního stavu. Muselo by to být asi individuální rozhodnutí hráče např. nad 70 let.) z červených odpališť, šlo by to s náročnější administrativou realizovat v soutěži stableford (asi by to muselo být hráčovo nevratné rozhodnutí, nevím ale, kdo by to na našich 23 turnajích evidoval a kontroloval. Na to nejsou absolutně žádné kapacity). Každopádně by ale tito hráči nemohli být hodnoceni v soutěži na rány. To už by bylo vůči ostatním neregulérní. 
Celou situaci navíc komplikuje náš software pro zpracování výsledků, který nám s drobnými úpravami funguje již 15 let. Jeho autorem je Milan Babinský a celý programový balík má za ty roky už skoro deset tisíc řádků zdrojového programu. Celá naše tour je za ty roky fungování „vychytaná“ a snažíme se vyhnout větším změnám, které by s sebou nesly větší zásahy do stávajících programů. Celý systém zpracování výsledků se nedá plně algoritmizovat (Proč to tak je, by byl výklad na několika stranách.  a jediný kdo  mu rozumí je autor Milan Babinský a (neautorsky já), který zpracování dělám několik let, poté co nás Milan požádal, aby to už nemusel dělat. Nerozumí mu ani ostatní členové soutěžního výboru, o ostatních hráčích naší tour nemluvě. Z této neznalosti občas pramení některé návrhy.  
I to je důvod, proč se nepouštíme do nějakých větších změn tohoto programového balíku, kromě hlavních změn, které musíme dělat vždy pro další kalendářní rok.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zde neustále existující riziko, že tento systém může kdykoliv ze dne na den přestat fungovat. I kdyby tato situace nastala, je samozřejmě možné ji řešit, ale nikoliv rychle a jedině výrazným zjednodušením systému zpracování výsledků.
Přepracování stávajícího systému by bylo časově a finančně velmi náročné a nemá reálně smysl podle mě o tom v současnosti uvažovat. Nevím kdo by to dělal a byl ochoten zaplatit. I tak jsme museli v minulých letech řešit některé problémy, které obecně se softwarem souvisejí. ČGF před pár lety změnil facelift svých webových stránek, ze kterých kopírujeme výsledky turnaje do našeho systému a ze dne na den to přestalo fungovat, protože tam přibylo pár „neviditelných“ řídících znaků. I triviální změna formátu reg.čísla golfisty (rozšíření o jeden znak) musela být zapracována do systému, kde je za ty roky těch „záplat“ už tolik, že se v tom vyzná již pouze autor a nikdo jiný. Progresívní GDPR nám znepříjemňuje život, tím, že bez přístupu k datům ČGF musíme pro každé zpracování a správné zařazení do kategorie dohledávat rok narození u nových hráčů. V programu pro zpracování výsledků je zapracována řada kontrol, aby jsme se dopracovali ke správným výsledkům. Málokdo si uvědomuje, že hráč může mít i více členství v různých klubech, přihlašuje se za rok do turnajů třeba pod třemi různými reg.čísly a průběžné výsledky RSTM to musí ošetřit. Tak by se dalo pokračovat dále.
Takže nám držte palce,  ať  stávající systém slouží co nejdéle. A až doslouží, bude se muset zásadně změnit organizace a zpracování výsledků RSTM. Ale já už nepředpokládám, že budu u toho.