Poysdorf 18.dubna 2017
První turnaj RSTM bývá Poysdorf, a tradičně tam buď prší, nebo je jinak ošklivo. Letos jsme doufali v prolomení tradice, ale povedlo se jen napůl. Byla pořádná kosa!
Tradiční byl i průběh plnění startovní listiny. Dva týdny před dnem D tam bylo 107 jmen! Pak se to zredukovalo na 101, to vydrželo až do doby, kdy byla známa předpověď počasí. Při tvorbě startovky den před turnajem už bylo jen 86 hráčů.
Předpověď byla natolik hrozivá, že ubylo ještě dalších 14 lidí: většina se omluvila, ale často nesmyslným způsobem, stylem „omluv mne tam“. Přesto přijelo, hrálo a dohrálo 72 borců! Dobrý výkon! Všechny je najdete na tabuli cti, respektive ve fotogalerii z turnaje. Jen bylo úmorné pořád přeskládávat flajty – hodně hráčů si žádalo posun dopředu, když na recepci vypátrali, že někdo chybí. Posouvali a zařazovali jsme plynule asi polovičku hráčů, a pěkně to vyšlo, i když radost jsme z toho neměli. Ale bylo to pochopitelné, při čtyřech pěti stupních se nikomu nechtělo stát, pozorovat tříčlenné odcházející flajty a čekat na déšť.
Příště raději přijeďte všichni, nebo se odhlaste před skládáním startovky! To může být zajímavé už v pondělí, do Slavkova je přihlášen šílený počet 147 hráčů: každý, kdo se včas a řádně neohlásí, poškozuje ostatní tím, že budou dohrávat zbytečně o to později a ve flajtech budou volná místa jako v Poysdorfu!
Odcházím na Zelňák!
KOMETA! Právě jsem se vrátil ze Zelňáku, kde jsem sledoval poslední třetinu. Kometa!!! Dopisuji poté.
Na startu mi přibližně polovina hráčů sdělila svůj tip, kdy začne pršet. V deset, v poledne… každý to měl načtený ze spolehlivých zdrojů. .. No, začalo až ve tři, a nebylo to nijak hrozné, jen pár přeháněk. Jinak polo- až třičtvrtějasno. Ale fest zima, nahoře i trochu vítr. Hřiště bylo nachystáno dobře, my trochu hůř, takže jen dva hráči by udrželi HCP. Naštěstí je naše federace milosrdná a pro takový případ nám zhoršování promíjí.
Na čtverce byl společný nearest – napřed ho držel Vladimír DIK Novotný, pak František Vašíček a oba přebil Vladimír Řičánek. Výkon – 7,92. Ženy se neuplatnily nebo se styděly chlapy pobít a nepsaly to. Na poslední jamce byl longest, oddělili jsme pány a dámy, ale skoro to nebylo potřeba, oba praporky byly metr od sebe. Kupodivu na každém jen jedno jméno – Robert Baláž a metr před ním Jana Hůrková. Ostatní se buď nepsali, nebo byli kratší, případně v autu v poli či v autu ve vinici, rafu nebo ještě jinde, je tam dost velký výběr.
Když jsme si dávali v restauraci zasloužené párky s křenem, překvapil mne manažer klubu Michael – donesl sám od sebe troje míčky pro vítěze! Tak je u mne máte…
Ještě poznámka k rychlosti hry: možná cestou mohlo docházet ke kratším čekáním, ale v podstatě se šlo plynule, ve tři, když už téměř půlka hráčů byla „doma“, jsem projel hřiště a žádnou velkou díru jsem nepozoroval. A poslední flajty to šly dost přesně pět hodin. Pohoda…
No a ještě že jsme nehráli dnes – v Poysdorfu sněžilo stejně jako v Brně!
Ivo Doušek, den po Poysdorfu
