Pondělní dostaveníčko na Kořenci

Ahoj vážení,

turnaj na Kořenci 25/9/205 se vyvedl, tak jak se to dá říct o všech našich turnajích.  Pár větiček z mého pohledu:

Jestli se vyvedl všem účinkujícím, to je otázka, z hlediska pořadatelského se povedl běžným způsobem – lidi přijeli, hráli, počasí bylo takové jak jsem slíbil, ferveje běhaly tak, že jsem se mylně domníval, že jsem se skvostně prodloužil, greeny byly krásně střižené a na pohled dokonalé, jen mě mistři z prvního flajtu upozornili, že některé běhaly víc a jiné míň – podle mě se to liší spíš jestli hraješ do kopce – běhá míň, nebo z kopce – běhá šíleně, a běhaly víc ráno, ze své pozice ředitele turnaje ostatně nemusím příliš přihlížet k názorům ostatních a prosadím názor vlastní, že kořenečtí ve spojení s odbornou pomocí z Kaskády udělali velmi dobrou práci a greeny nám uchystali bezvadně, podobně díky i za ty ferveje, některé sice byly flekaté, střídavě vyschlé do béžova tam, kde byl kopeček, a zelené v údolíčkách mezi těmi kopečky, ale bylo to střižené velice nakrátko a rány dnes lítaly daleko, kdo nebyl, prohloupil, čímž se dostanu ke hlavnímu tématu, účasti, byla tam spíš ta průměrná skupina, mistři byli buď angažovaní jinde nebo Kořencem pohrdli a sešli se tam srdcaři, kteří si rádi zahrají, i když se to nepočítá do té veledůležité tabulky, kterou dost velká část z nás za veledůležitou nepočítá – jo, mezi srdcaři jsem rád, a veřím, že i valná část hráčů odjela spokojena s řízkem, se společností a posléze i se svou hrou. I čočkovka byla fajn…

Pro mě se situace zkomplikovala v neděli večer před odjezdem, když mi nejmenovaný kolega zavolal, že mě nemůže dovézt na Kořenec, jak jsme byli dohodnuti (já mám dlouhodobé potíže s pravým kotníkem a když bych šlapal těch 50 kiláků z Brna na Kořenec na plyn a na brzdu, už bych si moc nezahrál, tak jsem odkázán na přátelskou dopravní pomoc) – nebudu dopodrobna pitvat důvody vypadnutí dopravy a tím i toho nejmenovaného jedince z turnaje, představte si jen mlhavě něco jako, že vám úslužný manžel chce doplnit nádrž a dolije u  benzinky desítku litrů naturalu do dízlového auta, než si všimne, co činí, a tím auto pro další den vyřadí – dopadlo to dobře (se mnou a dopravou), vzal to na sebe syn Tomáš, který původně nebyl v sestavě.

Na druhé jamce  (šli jsme ve druhém flajtu) jsme objevili pánský longest fakt předaleko, se jménem Martin Janík, slovutní střelci z našeho i ostatních flajtů na tuto metu jen závistivě vzhlíželi a tak to už zůstalo, na dámském longestu taky jen jedno jméno, Zdenka Chrástková, ta ovšem šla až vzadu, ostatní dámy minuly fervej nebo se nezapsaly, zajímavější situiaci nám připravil manažer Kořence Jaroslav na nearestu, osobně prý vezl cedulky na sedmičku, ale nevšiml si, že mu dámy v recepci nepřipravily pásmo, nebo je cestou vytrousil… tak jsme na cedulce našli zápis Martin Zipser, 11 stop – v Anglii a podobných zpozdilých zemích se na stopy měří, ale u nás? – došla nám absence pásma, ale mně nedošlo, že bych mohl zavolat na recepci, aby ten nedostatek napravili – mí spoluhráči sice taky dosáhli greenu, ale měli to spíš na 11 kroků než stop, podobně se vedlo ostatním, takže těch 11 stop zůstalo jako jediný zápis. Martin mě pak u oběda upozorňoval, že má mimořádně malou nohu, že to tedy bylo dost blízko jamky, následně ale přiznal, že nosí boty čtyřiačtyřicítky – požádal jsem zmíněného manažera Jaroslava a on mi poskytl po jednom míčku pro každou ze čtyř soutěží, Janíkovi a Zipserovi jsem míčky předal, pro Zdenku Chrástkovou jsem ho deponoval u recepční a čtvrtý míček jsem čestně vrátil, čemuž se pak manažer ve večerním telefonátu divil.

Musím s nelibostí konstatovat, že po průchodu prvních čtyř flajtů se tvořily dost velké mezery. Paní recepční smířlivě pravila, asi se kochají.

Pak, už na odchodu, jsem se dozvěděl, že se při hře nedohodli pan bývalý ředitel pojišťovny a panem současným podnikatelem v autodopravě na tom, kolik ran se hrálo na kterési jamce (a možná ještě o tom, kde kdo smí stát atd), už vás pánové určitě spolu nenapíšu, možná v tom byl starší spor, netušil jsem.

A úplně před naším odjezdem přicházel ze hry Roman Sotolář, který mi v sobotu mailem nabídl jako cenu pro nearest láhev Demänovice – přišel za mnou k autu a fakt ji měl, značku neznám, láhev krásná, Romane díky, Martine, máš ji za těch 11 stop malou nohou u mne, hlas se!

Ivo Doušek