Pokec a fotky z Penati
Pokec a fotky z Penati, Ivo Doušek
Koukám na fotky ze včerejška a je mi trochu smutno. Ty dny byly krásný, na rozdíl od rozličných předpovědí nezapršelo, ve středu pak počasí, že nemohlo být lepší, modro, vysoký borovice a pod nima se blýskaly všechny odstíny zelené – byla to paráda, smutno je mi jen z toho, že sezóna nějak urychleně končí, jinak všechno v pořádku.
Dva dny, dva turnaje, pro mě několik dní předtím shromažďování údajů o tom, kdo s kým, kdo kdy a proč (ze zpráv: „dej mě od jedenácti vejš, obytňák není letadlo“, „dej mě do prvního flajtu, hned po hře jedu do Mnichova“, „nevadí, že nebudu ve výsledkách, beru si to ve firmě jako sick days“ (není ještě seniorka),…), kvůli předpovědi se v pátek a v sobotu odhlásilo z prvního dne dvacet lidí, i tak nás zůstalo rekordních 90 a 96, v sobotu už jsem měl na každý den jen asi 10 volných jednotlivců, ty vyvažuju při dělání startovky zlatem, jinak všichni pospojovaní, pak přišla chvíle rozhodování o osudu stovky lidí, kdy který flajt dát, a to vše dvakrát, dokonale to vyladit podle všech informací co mám, nejen podle hendikepů, tak, aby se šlo plynule, nikdo za nikým nečekal a všichni byli šťastní, to mě baví (a pak prásk, dají na čtverku, na ten třípar, těžkou pinpozici a všechno marno, čeká se hodně tam a pak leckde i dál, hendikep nehendikep), pak ještě v pondělí menší peklo s opožděnýma při- a přehláškama, posílal jsem postupně čtyři startovky s tím, že už je to poslední a neměnná verze, posílám to Milanovi Bučíkovi ke zveřejnění v mailingu RSTM, Vlastíkovi Šteflovi ke zveřejnění na serveru ČGF a do klubu kvůli tisku startovek, a všude jsem pak už určitě byl za blba… Asi nemá cenu to rozebírat, sezóna končí a přes zimu všichni zapomenou, že mají hlásit flajty a všechny další přání týden dopředu a pak už nic neměnit…
První den mi trochu splývá, šlo to jako po másle, bylo zataženo, ale na Legendu se člověk počasí tolik nevšímá, nádherný hřiště v perfektním stavu, vpadli jsme do druhýho a třetího dne jejich Rajdrkapu, hráli s Mariánkama 12 na 12 a možná i kvůli tomu byla fakt top kvalita, naleštěný greeny, střídali jsme si s Rajdrkapem hřiště. Hrál jsem s Dušanem a s manželi Borákovými, usměvaví, celý den chválili jakoukoli ránu, co jen trochu vzlítla, doporučuju jako parťáky! Mirek má zlatý drajvr, který se nemýlí, a k němu zajímavou historku, jak ho získal, nechte si ukázat!
Těch fajn parťáků, co by si s nima člověk zahrál, je plný RSTM, jen se to za sezónu nestihne.
Druhý den mám v paměti víc, ráno po pánské jízdě na chalupě Ládi Tučka (a po obřím stejku z krkovičky, které Láďa večer vykouzlil, zajídali jsme je zmrzlinou a samozřejmě zapíjeli) se trochu hůř vstávalo, ale na hřišti to nejkrásnější počasí, slunko do nás pralo, všechno se blýskalo. Krásná startérka stejně jako první den navodila atmosféru, vyfotil jsem ji, najdete ve fotkách… pak jsem hned padl do prvního bankru… nehledejte souvislosti… Na Legendu mají bankry hladké okraje po americkém způsobu, Heritage, který jsem šli druhý den, je naopak vyhlášený skotským střihem (ne střikem), chlupaté okraje bankrů, spousta rafu, ve kterém se skoro žádný míček nenašel, a že jsme jich hledali, když to otvírali, říkali tomu nebe a peklo, peklo bylo ten druhý den. Podle vyjádření všech bylo druhé hřiště těžší, některé pinpozice nebyly seniorské, kdo si vzpomene, na trojce to bylo na krajíčku greenu u velkého srázu, na zmíněné čtverce na zadní, dozadu se svažující straně a ten green fakt hodně jezdil. Tam bych příště píchl vlajku hned na přední kraj greenu, ať tam klidně všichni hrajou par, ale ať se to tam nebrzdí, pinpozice nepinpozice, třeba do příště nezapomenu o to požádat. Když jsme hráli dvanáctku, ohlídl jsem se a viděl na odpališti čtverky šest bugin a postávající lidi… je mi to líto za vás, přátele, to způsobili ti před váma, ne vy! Podle vyjádření Milana Bučíka, který šel v půlce pole, to byla hlavní brzda a pak už to šlo celkem plynule.
S tou rychlostí je to relativní. Druhý flajt si stěžoval na flajt první, že za nima furt stáli, že pánové sice šli na hranici limitu, ale že to je limit maximální, před nimi bylo volné hřiště, že měli prostoje… my šli pátí, na čtverce jsme ještě frontu nechytli, ale tu a tam jsme čekali na dvojici, která šla před náma, poslali jsme na ně po devítce maršála a pak už jsme je neviděli, protože jsme začali mít svých starostí až nad hlavu, důkladně jsme prohledávali leckterý raf (marně), taky při patech na těch krásně hladkých, ale proklatě bombírovaných greenech jsme si pohráli… Heritage v plné parádě.
Často hrají dobří hráči v hloubi pole, protože chtěli jít s někým slabším. Pak chápu jejich frustraci, čekání po každé své dlouhé ráně na ty šumáky, co to kutálejí vpředu před nimi, ale i kdybychom rozbili přátelské flajty a vrátili se k už opuštěné hře přísně podle HCP, moc by se to podle mě nezlepšilo.
Hrál s námi Michal, hendikep šest. Měl vcelku profesionální přípravu před ranou, pečlivou, mně by lidi nadali, že se flákám, ale hrál jich zato hodně málo, tak se to vyrovnalo. 81! Tak podle něj hrají dobří borci – hrej pomalu, choď rychle. On nejen rychle chodil, ale měl i velice rychlý, ostrý švih. Přišla řeč na rychlá vlákna, že se to k stáru ztrácí, on řekl, že rychlá vlákna má, ale bohužel v nohách… to na golfu neuplatní.
A taky s náma hrála Katka, ta vstávala v půl páté, jela z Ostravska, ale poznat to na ní nebylo, hrál jsem s ní z červených a přepalovala mě o stovky metrů, na ty drajvy radost pohledět, ze všech stran, viz fotky. Velmi energická dáma, hodila se k Michalovi. Myslím, že by mohla z fleku hrát ze žlutých a nepoznalo by se to. Občas vykřikla (viz dále) a stěžovala si, že jí doma Lojza vynadá, proč sem jezdila.
Co by asi řekl její Lojza, kdyby zahrála jako paní … Ta začíná, naštěstí šla v posledním flajtu a naštěstí měla muže s sebou, tak jí zjevně toleroval 163 ran, s rekordními 22 na předposlední jamce a s patnáctkou a třináctkou… možná šlo o nějaký cíl či sázku, projít to celé a všechny jamky, dokázala to, ale čísla nad deset se škrtají, už jen ke zrychlení hry a z ohledu ke sopluhráčům… . Pevně doufám, že za nimi nešel nikdo další, mimo turnaj. A na RSTM vysoká čísla škrtat, díky.
Už jen pár postřehů:
Ivo, novic mezi náma, hrál jen Heritage: „Nikdy jsem nehrál krásnější hřiště, jsem nadšen!“ (byl v první desítce na HCP, paráda!)
Katka: „Lojza mi vynadá, že jsem sem jela.“ (víckrát se litovala)
Michal: „kdybych tu skórkartu tehdy odevzdal, ještě bych vyhrál na rány, mezi slepými jednooký králem…“ (neodevzdal kdesi skórkartu, neměl pocit, že by si zasloužila být odevzdána)
Drahoš: „Když jsme jeli ze čtverky, popoháněl nás maršál, ať zrychlíme, ale z odpaliště pětky jsme viděli flajt před náma, ještě jsme nemohli hrát…“
Katka: „Další míček v prdeli!“ (víckrát)
Dušan: „ …“ (už si nepamatuju)
Václav: „Dvě desítky, na osmičce tři míčky ve vodě…“ (osmička a devítka byly pro leckoho zhoubné)
Vladimír: (zprostředkovaně mi to předal Laďa) „Už nikdy na RSTM, furt se jen čeká!“ (a to šel ve druhém flajtu, tak to nebude jen tím RSTM)
Katka: „Hodně trénuju, mám cíl, až přijde ta doba, být nejlepší masterseniorka v republice.“ (výborně, málokdo z nás moc trénuje, spíš jen hrajeme)
Laďa: „Někdy už první flajt dokáže určit tempo celého hřiště a pak se čeká.“ (a já furt kdo to způsobuje, často přemýšlím, kdo jsou ti zeměměřiči, co tam někde vpředu dlouho patujou, ale ono se to spíš tak nějak sčítá. Málokdy má flajt před sebou hodinu díru, jak se to stalo jednou v Enzesfeldu druhému flajtu.)
Kdo nebyl, prohloupil, ale stejně by se nás tam o moc víc nevešlo, zajímalo by mě, v kolik došli ti poslední…
Fotky: https://eu.zonerama.com/Idousek/Album/13883322#check-duplicates
Ivo Doušek
