Pohled fotografujícího plejera díl 2

Ze zápisků fotografa – Kaskáda

Opět jsem nebyl ředitel, takže to může být trochu víc osobní – ty zásadní věci jako běhavé greeny, zajímavé pozice vlajek a dobrý oběd popíše zdařile Milan.

Fotky jsou zase vzadu, kdo nerad čte, skoč rovnou tam.

Nádherný počasí, už cestou teploměr stoupal výš, než hlásila předpověď a na Kaskádě horko. Doma jsem váhal, jaký kalhoty, vzal jsem dlouhý na sebe a kraťasy do tašky, ale byl jsem široko daleko jedinej, tak jsem záhy vyměnil. Krásný mráčky, některý fotky jsem fotil kvůli nim víc než kvůli lidem, hoši promiňte.  Ale lidem jsem se věnoval, postupně jsom nakoukl do více flajtů a ke konci už je to vysloveně společenská rubrika.

Minule jsem psal o zírání. Šli jsme jen hodinu a kousek po prvních a přesto jsme na začátku zase zírali, drhlo to, koukali jsme na ty před náma, nebudu je jmenovat, z našeho pohledu se zase táhli a nekonečně dlouho patovali, ale jen co skončili, zírali zase oni na ty před nimi se stejným pocitem i stejnýma poznámkama, které jsem specifikoval minule. Já nevím, jak je to možný… ale pak se to rozešlo.

Zábavy bylo dost. Třeba šestka, tam to zanáší doprava pod stromy, byli jsme tam všichni, já nejmíň, ale číslo jsem donesl nejhorší. Některý greeny byly fakt dost vymazlený, možná to drhlo kvůli tomu, začali jsme si toho všímat na trojce, pak na pětce, nejlíp se to poznalo na jamkách, co mají skloněnej green. Na desítce, čili jedničce dřevěné, to dali na hranu svahu, kdo to dal jen trochu vlevo, byl najednou o pořádný kus níž. A dvanáctka, čili trojka, tam si leckdo zoufal. Ale Dan Lípa, startér a pak maršál, naznačil, že ty pozice už jsou možná tři dny stejný, takže to nebylo nachystaný na nás, ale na jinej turnaj a my se svezli. Ale co, podle výsledků se s tím leckdo srovnal. (My často před turnajem žádáme hřišťě o mírnější nastavení, že nejsme extraliga, ale stárnoucí tůra seniorů, ale ne vždycky se to podaří, i když to hřiště s náma myslí dobře.)

Někomu to vadilo víc, někomu míň, nejmenovaný jedinec z našeho flajtu zaměnil už tak od třetí jamky svou obvyklou rozjařenou rétoriku (ku…, pi.. ) za hlasité sebeironické pousmání, aby se příliš neopakoval. Z vedlejší ferveje jsem kdesi zaslechl hodně hlasité ježišmarjá, tam byli taky slušní.

Na jednom odpališti přišel jiný „náš“ s dotazem: „Hoši, máte někdo zkušenosti s prostatou?“ Já, po operaci, jsem jen obrátil oči v sloup. Jo, mám… On pokračoval: „Vypil jsem onehdy hodinu a půl před spaním studený pivo a pak jsem dvě noci každou hodinu chodil čurat.“ No, i bez zkušeností jsme mu naznačili, že to není možný, pivo se ohřeje daleko výš než že by přišlo studený až dolů.

Laďa Tuček přestřelil longest, ale bohužel mu balón vyběhl do rafu. A to hrál hybridem… Dámský longest byl hodně daleko, čekal jsem tam Janu Sedláčkovou, ale byla tam Vlaďka Filipová. Ty bys měla chodit častějc, máš krásný rány, a nejen kvůli tomu!

Pojedl jsem bramborový šišky s perfektním malinovým rozvarem, rozloučil se s mnoha lidma, nasedl do auta a sjížděl k Jinačkám ještě nabitej tou zvláštní energií a touhou, aby to ještě nějak pokračovalo, že jsem odjel předčasně, že je tam ještě kupa dalších, co znám, a že jsem se se všema nepotkal a že je to škoda… Ten zvláštní pocit mi vydržel do Bystrce, tam jsem začal míjet souvislou řadu aut, vedla  přes celej Komín, čekal jsem, kde to přestane, sahalo to až k nám do Žabin a houstlo to, byly čtyři, chápu, špička, ale i tak ta doprava je děsná, chudáci mladí, co je čeká za pár let… No a ten optimismus mě nadobro přešel, když jsem stoupal po schodech domů a cítil každý koleno na každým schodu…

Přátelé (a kamarádi, a spoluhráči), přibylo nás a trvale přibývá. Je to krásný, ale zároveň se míň a míň známe, míň a míň se zdravíme… možná si pomyslíte, proč bych měl zdravit celej turnaj, když se neznáme… moc nevím, co s tím, kdysi nás bylo míň a míchali jsme se na hru víc a proto se všichni znali, teď je (bezpochyby zdravá) tendence hrát se třemi kamarády a víc lidí znát netřeba… asi s tím nic moc dělat nejde, jen to ty, kdo ty turnaje připravují, už tolik netěší. O to víc si vážím toho, že existuje dost silné zdravé jádro, možná dvě či tři jádra v různých hendikepových kategoriích, a ti se znají – a zdraví.

Jednu možnost, jak se trochu víc poznávat, bych viděl – máme RSTM na Facebooku. Píše tam nebo dává obrázky pár lidí, ale vítaní jsou všichni, koukejte tam a občas tam něco hoďte, nejen kde jste byli, ale i co vás napadlo, že byste chtěli sdělit. A nejraději fotky a s popisem kdo na ní je.

Takto se tam dostanete, i když nemáte Facebook na počítači: https://www.facebook.com/groups/670826401137390

A už ty fotky: https://eu.zonerama.com/Idousek/Album/13839218#check-duplicates

Za pár na Penati! A nepište mi v neděli, prosím všechny požadavky do pátku, dík!

Ivo Doušek