Pár drbů z pohraničí

Poznámky a trocha drbů od ředitele Mnichu a Haugschlagu

Tentokrát nám vyšlo počasí tak, jak po letitých zkušenostech nikdo nečekal. První den slunko a trochu chladno, druhý den příjemně teplo na bugině, trochu tepleji než zdrávo pěšky. Obě hřiště bezvadná svým způsobem: obě krásná, lišila se rychlostí greenů – Mnich podle mě měl max 8, u Haugschlagu si netroufnu odhadnout číslo, ale míčky jezdily náramně. Na obojí se dalo zvyknout, ale ne snadno.

Spousta lidí, na Mnichu přes 90, na Haugschlagu malinko pod.

Máte to taky tak? Některé borce poznáte po obličeji, znáte se,  jiní vás zdraví jménem a vy znejistíte, odkud vás znají, jiné pozdravíte jménem a znejistí oni. Mně se to děje běžně, znám všechny jména kromě úplně nových z dělání startovek, taky většinu obličejů identifikuju, na nějakou mně známou tvář se pak ale pokradmu ptám jiných a když mi řeknou jméno, zastydím se, že se přece známe odedávna… stáří, oxidace šedé kůry atd.

Mnoho z vás si všimlo mladíka v našem flajtu – syn Tomáš s námi občas hrává, teď právě dodělal zkoušky a vydal se na svůj druhý letošní golf. Na střechu namontoval kolo – silničku, cestou po dálnici nám to slušně pištělo, už nejsme zvyklí. Dát to dozadu by šlo, ale při častém otvírání kufru to není fajn, tak jsme hvízdali. Za těch padesát podvečerních kiláčků po krásných lesích mu to stálo.

Cestou jsme vedli učené rozpravy o kytkách kolem silnice, Laďa doplnil chrpu, Tom naznačil, že lupinus mu zní vznešeněji než vlčinec, přestože jde o stejnou bylinu. Lupinusů (ne vlčinců) pak byly plný obě hřiště, Tom se nechal vyfotil v lupinusovém houští, které mu sahalo nad pás, jakože právě zahrál… zjevně romantik…

Kdo jste šli později než ve druhém flajtu, všimli jste si na longestu „navštívenky“ Ivana Malého – ta cedule byla kousek před greenem, nesnesitelně daleko z pohledu ostatních hráčů. Ivane, způsobils masový vzrůst pocitu méněcennosti ostatním střelcům! Nearest byl prajednoduchý, na desítce, ovšem první zapsaná dáma až Božena Janotková 9,90 z předposledního flajtu, holky, nearest chce klid a trefíte se, u mužských Libor Jedlička 2,70, to nebylo špatné. No a paní Božena přestřelila Janu Hůrkovou na longestu – zřejmě nová naděje naší tůry! S HCP kolem 26 vyhrát longest i nearest není špatný výkon.

Do hry mi volal Ivan Melichar, že nestíhá – důvod byl bohulibý, ještě ráno operoval… pak jsme ho viděli, jak šlape sám po ferveji jedničky a dohání hodné spoluhráče, kteří na něj čekali u prvního greenu. Další doktor – Miloš Pink – mezi nás zavítal z blízké chalupy, druhý den hrál dvorní kardiolog leckterého z nás Petr Bouchal – naší tůry se držte, kdo se necítí ocelově zdráv!

Když jsem po hře  chodil mezi stoly na terase, cítil jsem v zádech soucitné pohledy – můj krok byl všechno jiné než křepký. Mívám toho dost, i když jezdím na bugině. A proč jsem tam korzoval? Snažil jsem se vyřešit možnost zítřejšího zařazení do prvního flajtu hráče, který nebyl přihlášen a projevil o to zájem, nechal mi vzkaz v recepci. Jen jsem to vyřešil, zavolali jsme mu, ale on se mezitím rozmyslel, už byl na cestě domů… tak zas předělat… kdyby nebylo takových chvilek, organizátor by se kousal nudou…

Ivan Melichar podruhé – večer jsme seděli v restaurantu a já povídám: Tady Honza má trauma a ty jsi traumatolog… Honza (příjmení neprozradím, možná by šlo o prolomení lékařského tajemství) přečetl z mobilu svou poslední diagnózu, něco vy smyslu, že čím níž se sestupuje po páteři, tím je to horší, ale vzhledem k věku pacienta nelze vyloučit, že jde o změny odpovídající věku… a ve čtvrtek mají sraz v traumatologově ambulanci. Mimochodem – Sedláčkovi tam měli dva krásné psy, ještě ne roční, ale už pěkně vzrostlé bígly.

Ráno na patovišti jsme všichni vstřebávali kulturní šok, míčky zrychlovaly i do kopce, startér prozradil, že to každý den posekají a uválcují a že se u nich byli před týdnem podívat z Kaskády – máme se na co těšit i doma! Ale ty greeny vedly velmi pěkně, kams to zahrál, tam to běželo a na rychlost si člověk zvykl. (Jak který…)

Obsluhovala nás na recepci pěkná Rakušanka mluvící česky tak dobře, že jste ji považovali za Češku – ta černovlasá v těch výrazných brýlích. Mluví tak dobře proto, že už dlouho žije v Nové Bystřici a má dítko s českým manželem, to byl ten vysoký startér. Její čeština ovšem dovolila propustit pěkný novotvar „řízekové menu“, to jsme měli všichni jako poukázku na oběd,  a znám od ní ještě jedno slovo, které by člověk nevymyslel – jednou při řeči o někom pronesla, že jí (nebo že se cpe) jako zájezdec – myšleno účastník zájezdu, jací k nim jezdí se skupinami.

Jak se vám hrála dvanáctka? To je ta s rákosovým rybníkem před greenem. My jsme tam byli tři ze čtyř v tom rákosí, já ji raději škrtl, stejně musím jednu jamku škrtat, protože kdo hraje z červených (třeba já), nesmí mít plný výsledek, aby se nezapočítával do soutěže na rány. Mimo jiné, podívejte se na Ivoše Karáska, hra z červených mu vysloveně svědčí, zahrál perfektně. I když to při hře z červených pánům ubere šest až sedm stejblů z výsledku, pro pocit ze hry se to nám kratším vyplatí.  (Ivoš i já jsme už někdy předloni zvažovali, že hrát RSTM (ze žlutých) nemá smysl, červené to zachránily.) Záchrana pro stárnoucí a vůbec chřadnoucí hráče. Tůra stárne, někteří ji hrajeme už skoro dvacet let a tomu odpovídá věk a výkon.

Z našeho flajtu: – šlápls mi na cigaretu! – šel jsem aspoň metr od ní! – tak podívej! – tak pardon!

Z restaurace: šel kolem mě Jarek Dalík, důvěrně se ke mně naklonil a povídá: loni jsem tady zahrál jednadvacet stejblů, letos to odhaduju tak na deset! (Kdo je zvědavej, najděte si to, ale tak zlý to nebylo).

Vůbec se mi odtamtud nechtělo. Vystihl to Libor Jedlička: měli bysme tady hrát jednou na jaře a jednou na podzim! (Ty dvě hřiště tomu dávají šanci, příště se dá hrát ta druhá osmnáctka, je to sice z ruky, ale Haugschlag stojí za delší cestu. Když hrajeme dvakrát Olomouc, Kaskádu, Kořenec, Slavkov…)

Už se těšte na Murhof, Gut Murstätten, Karlovy Vary, Adamstal, to budou hity léta a vrcholy tůry. Předtím ještě Borša a Báč, obligátní, ovšem silně oblíbená dvojice (někdo si k nim letos prý přidává ještě třetí den Sedin) a ještě předtím jedou srdcaři na Svratku a na Jezera.

Ještě pokračování: Druhý den mě probudil Laďa Novotný (no, bylo něco po osmé), že v noci zjistil, že má na Haugschlagu o pět ran míň než hrál, že mu na jedničce napsali tři místo osm. Zbuntoval jsem Haugschlag, aby to zkusili opravit na serveru (druhý den je to těžší a klub už to nemůže opravit sám, museli to žádat na čgf) a když to ještě odpoledne nebylo, zavolal jsem našemu styčnému důstojníkovi (styčný se čgf) Vlastíkovi Šteflovi, ten tam brnkl, popohnal líné úřednictvo, které tam mělo tu žádost z Haugschlagu už od rána, a za pár minut mi volal zpět, že je to OK. Laďovi bych dal cenu fair play, kdyby ji nemel už dávno za celoživotní slušnou hru a přístup ke golfu, jak to ostatně máme všichni!

A tady je link na pár fotek:   https://eu.zonerama.com/Idousek/Album/13406550  Mimořádně jsem tam i já, jen zdaleka nejsem celý – uvidíte.

P.S. Kdybyste se někdo taky chtěli vykecat ze zážitků a dojmů, jako to dělávám já, pište na Facebook RSTM: https://www.facebook.com/groups/670826401137390 Tam se třeba teď objevila nabídka Libora Picka na dva dny seniorských turnajů v srpnu ve Slavkově za rozumných podmínek!

Ivo Doušek