Ohlédnutí za Slavkovem

Letošní první Slavkov (ten druhý je už za tři týdny dne 20.7.) proběhl už v duchu prázdnin. Děti napůl doma nebo v odjezdu do přírody, zbytky lipového květu ještě voněly, silniční provoz byl značný a počasí skoro letní (po úmorných vedrech a bouřkách či tornádech docela příjemné). Ranní (dopolední) vítr se zklidnil do líného vánku, kterého jsme si skoro nevšímali. Na některé spadlo pár kapek, ale také toto byla jen episoda.

Účast slušná, z původních 100 přihlášených hrálo 91 – na procenta si to každý lehce spočítá. Lze říci standard. Mezi účastníky pět manželských párů (Sedláčkovi, Hůrkovi, Bučíkovi, Redkovi a Hanákovi). K tomu jedna bratrská dvojice (Valchářovi). Nejsem si jist bratry a sestrami, slyšel jsem, že snad se to týká paní Prokopové a pana Hanzlíka? Chyběly tentokrát synové Mirka Kobzy, což by „rodinnou analýzu účastníků“ jistě pěkně obohatilo. Jestli jsem na některé rodinné vazby zapomněl, omlouvám se a dejte mi vědět. Na jiné vztahové analýzy si netroufám.

Každý hrál jak uměl. Ti, kterým to šlo, se jistě klepali o výsledek a ti, kterým to nešlo se klepali vzteky. Možná ne všichni, ale já ano. Ovšem dalším dramatem pro většinu hráčů (zejména řidičů) byl asi nevšední zážitek, jak projet Slavkovem. Ježek v kleci nebo Rubikova kostka jsou ubohé šarády. Je vskutku pozoruhodné, jak měšťané Slavkovští (možná i jiní „manažeři“) dovedou zneprůjezdnit město.

Jídlo bylo kvalitní a chutné, za větší peníze. Lze k tomu pozitivně přistoupit, když si člověk řekne: nemám dost peněz na to, abych si kupoval levné (=špatné) věci. A také: každý má svou volbu. Z hlediska organizátorů už to trochu popsal Milan Bučík v minulém emailu.

Vracím se na začátek. Kdo si chce znovu zahrát Austerlitz, buď aby potvrdil svoji úspěšnou hru, anebo naopak zdolal nepoddajné zlé hřiště, má jedinečnou možnost v úterý 20.července 2021. Těším se na viděnou.

Honza Svoboda