Lidé golfem posedlí

O lidech golfem posedlých

Jak si své golfové sny plní ti nejzapálenější

Posedlých lidí je spousta; pěkné je, když jsou posedlí něčím pozitivním. Obeplout zeměkouli v co nejbizarnější kocábce, vylézt na všech 14 osmitisícovek nebo nejvyšší hory všech kontinentů… Golf nabízí posedlostem v mnoha směrech téměř neomezený prostor.  O dvou mužích golfem posedlých jsou následující řádky.

119 hřišť – dějišť majorů

Během 159 let od prvního The Open (Prestwick 1860) po letošní Open v severoirském Royal Portrush se turnaje typu major odehrály na celkem 119 hřištích. Dnes se do nich počítá Masters, PGA Championship, US Open a The Open, v minulosti bývaly i jiné, ale prakticky stále šlo o čtyři turnaje ročně.

Dnes šedesátiletý Američan Joey Hines hrál jako mladík Pinehurst No. 2, po letech nastoupil jako trenér do dallaského klubu Northwood a jednoho dne si uvědomil, že se na obou hřištích hrál major. Takže už měl dvě. Na 117 ještě nebyl. Pomalu začal sbírat další major hřiště, až se z toho stala skutečná posedlost. Dnešnímu řediteli golfu v Cape fear GC trvalo půl života, než navštívil všech 119 hřišť – to před ním nikdo neabsolvoval.

Čistě soukromá záliba, cestoval, tu vyrazil na jedno hřiště, jindy na pečlivě naplánovanou šňůru, hrál, nechával si skórkarty, míčky, fotky a suvenýry. Na některá hřiště je extrémně obtížné se dostat, ta hodně soukromá se brání nejvíc, Joey musel někdy hodně složitě hledat cesty a cestičky, ale zahrál je všechny. Kupodivu nebylo nejtěžší dostat se do Augusty, ale do Chicago Golf klubu, ten má jen 112 členů a striktní pravidla.

Za nejtěžší test považuje dějiště letošního PGA Championshipu Bethpage Black: „Tam je potřeba velká odolnost. Po pěti jamkách jsem byl jednu pod, ale přijdou jamky 8 – 11, tam jsem ani nedokázal dostřelit ke greenu v regulaci. A pak všechny další, až ke klubovně – neumím si představit těžší hru.“

Překvapila ho i Augusta: jsou tam jen dvě sady odpališť, pro členy a pro Masters, jako správný bojovník si vybral ty delší. Hřiště se ale chovalo jinak než znal z televize – neběhalo to. Hrál ji v prosinci, kdy klub udržuje ferveje hodně vlhké. „Augusta je Augusta dva týdny v roce, zbytek roku je to jiné hřiště“. Nejtěžší greeny má podle něj pennsylvánský Oakmond, „jsou všechno, o čem jste kdy slyšeli, a ještě víc“.

Joey dokáže pojmenovat hřiště s nejlepším jídlem, nejpodceňovanější klub, klub nejpřátelštější… ten ale ve své zdvořilosti nechtěl jmenovat – „to je ale obtížné, na golfu potkáte spoustu milých lidí“ … Na těžkém Medinahu a na Pinehurst No.2 zahrál po 70, v Northwoodu, kde působil, měl rekord 65. Tam taky zahrál hole-in-one, ale beze svědků: „velmi intenzivní, ale hořkosladký pocit“. Pamatuje si i asi nejhorší ránu, bylo to v Augustě a vidělo ji spousta lidí…

Samozřejmě se ho ptávají, na kolik to celé přišlo. Odhady jdou až k půl milionu dolarů, ale Joey se jen směje: “Kdyby to bylo tolik, žena by se mě jistě ptala, kde se vzalo a kam přišlo tolik peněz a kde je její díl z nich. Ale bylo to kousek nad sto tisíc“.

A co dál? Hines byl na všech sto devatenácti, díky opakování turnajů na zavedených štacích jich přibývá minimálně, další až za tři roky: golfový fanatik přemýšlí o novém cíli, zahrát si všude, kde se hrál Ryder Cup.

Golf total, celý rok

Přes den golf, tu osmnáct, tu šestatřicet jamek, večer obytné auto, den za dnem, pořád dál. Napřed to byl plán, který se rodil při návratech z golfových výletů: „Jaké by to bylo, toulat se po celých Státech a nemuset zpátky domů a do práce?“

Patrick Koenig prodal dům, opustil dobře placené místo v softwarové firmě a usídlil se v obytném voze. V ložnici televize, na které se skoro stále střídaly zprávy o počasí s kultovním golffilmem Caddyshack. Na malém jídelním stole editoval fotky, na síti mu rychle přibývalo fanoušků, kteří jeho cestu sledovali. Na konci jich bylo osmdesát tisíc…

Během roku si zahrál na 405 hřištích ve 47 státech USA s celkem 793 spoluhráči. Na své homepage řadil čísla do statistik. Za rok nasbíral 689 berdíků a 13 eaglů, ujel 57.254 km, šestkrát pořádal ve svém pojízdném domově a jeho okolí taneční párty, setkal se s medvědy i podnapilými chuligány, když přespával na parkovištích supermarketů. Občas mu golf na hřištích nestačil, to si pak vylezl na střechu svého obydlí, odpaloval míčky do pampy a pak je zase sbíral.

Na svých toulkách se setkal se dvěma bývalými prezidenty – napřed hrál o flajt za Barackem Obamou, takže bezpečáci důkladně prohlédli jeho fotoaparát, pak mluvil v proshopu newyorského klubu Sleepy Hollow s Billem Clintonem.

Patrick pochází z Oregonu, během své cesty sbíral na konto peníze pro místní golfové juniory, nakonec z toho bylo 20.000 dolarů. Pak, na konci roku 2018,  se vrátil ke své manželce, která mu celou dobu držela palce.

Ale není se co divit, že se od té chvíle Patrick zaměřuje na golf, cestování a publikování profesně. Nakonec, získal víc praxe a zkušeností než většina dlouholetých publicistů. V roce 2019 cestoval po Kanadě, navštívil Havaj, řadu amerických států, Francii, Portugalsko. Teď mu vychází velká cestovní kniha plná fotek, popisů hřišť a veselých i vážných historek. Už tak často nestřílí míčky ze střechy, ale občas se urve aspoň na týden, to pak jen hraje, spí, a fotí. Ten dávný golfový sen se stal jeho novým životem.

Ivo Doušek, 9/4/2026