Jak hrají golfoví senioři
My golfoví senioři jsme docela zajímavé společenství.
Vždy po zimní přestávce se ta naše část, která se v relativním zdraví dočká jara, vrhne s mladickým zápalem do našeho turnajového klání, a pokud nás vyloženě nezabrzdí deštivé počasí, mají jarní turnaje nadprůměrnou účast a většina plejerů srší golfovou nedočkavostí a elánem, že by nám ho mohly mladší ročníky závidět. Je to obdivuhodné, zvláště když si uvědomíte, že hodně z nás to má na golfové hřiště autem půl až dvě hodiny (ale pár jedinců ještě více), musí dříve vstávat (kromě golfu by nás tak brzy z postele máloco dostalo) a po příjezdu na hřiště sice někdy ještě trochu ztuhle, ale často s rychle vypitým espressem už pospíchá na jamku číslo jedna. Na počátku sezóny je nám často trochu zima, někdy může hrozit i déšť (jednoznačně největší nepřítel golfového seniora), a to se často na hřišti, kde jsme většinou jednou za rok a neznáme ho tak dobře jako to svoje, těžko hraje na svůj hendikep. Ale naštěstí už většina z nás není otrokem tohoto svazujícího čísla, těší se, že jsou na hřišti, a nejpozději na jamce číslo tři, až jejich tělo překoná zbývající ranní ztuhlost, si to začne užívat na té správné straně trávníku. A když dohrají a vyplaví trochu adrenalinu, s drinkem v ruce vysvětlují svým kamarádům, co jim zrovna dnes (jindy by se to nestalo) zabránilo hrát pod 80 (90, 100, číslo si každý doplní sám) a už se domlouvají na další pondělí, kde budou mnozí hrát o pivo nebo o kávu a určitě vyhrají. A pokud náhodou ne, tak to bude určitě jen kvůli mimořádné nepřízni osudu. Takhle se baví většinou muži, ženy si více povídají (některé až moc), o vnoučatech, o partnerech svých synů a dcer, o tom proč ženy jejich synům nevaří teplé večeře, proč jsou bordelářky, proč zeťové a manželé nechtějí pracovat na zahradě a všude jinde, proč jejich děti nestojí o jejich rady a zkušenosti (v tom jsou na tom s muži stejně). Když si to všechno dopoví nejpozději po hře v restauraci, tak se po té plné výměně informací neskutečně zklidní po zjištění, že jsou na tom všechny přibližně stejně (předtím žily v klamné iluzi, že trpí pouze ony).
Život je někdy zatraceně složitý, řeknete si, když občas mimoděk vyslechnete nějaký cizí příběh. Co byste poradili golfistce, která miluje svá vnoučata, má jich pět a její jediný syn je má se čtyřmi ženami. Brala by těch vnoučat co nejvíc, ale když si konečně zvykla za dva roky na jednu snachu, tak jí syn přivedl ukázat domů další. Takže si jenom povzdechne: “Vnoučky máme krásný a hezky rostou. Kdo si má ale pořád zvykat na ty nové partnerky?“. Jiná má dvě snachy a řeší své dilema: “První snacha je vzorná matka a dobrá hospodyně, o syna se stará, ale nemá mě ráda. Druhá mě ráda má, ale doma nevaří a je to bordelářka.“ Opravdu jak se říká „babo raď“ a s některými věcmi se musíte naučit žít, hlavně když je nemůžete ovlivnit a navíc nevíte, která varianta je lepší.
Muži golfisté, jejichž manželky a partnerky hrají, do nekonečna vysvětlují sestavovatelům startovek své oprávněné požadavky. Kde je ta doba, kterou pamatuji tak před patnácti a více lety, kdy organizátoři udělali startovku striktně dle HCP a s nikým se nebavili. Snad vyjma komerčních turnajů od různých bank a prodejců luxusních vozů. Takový turnaj s programem, hezkými cenami a rautem stál hodně peněz a organizátoři na to měli právo. Ne každý privátní bankéř ale měl singl hendikep a když jste hráli těžké hřiště s bankéřskou zelenou kartou ve flajtu, tak jste hráli kolo o hodinu déle a požitek ze hry byl výrazně nižší. Ale když přijmete pozvání na takový turnaj s očekáváním určitých bonusů, musíte něco obětovat. A pokud už je to na vás moc, tak můžete vždy odmítnout.
Hodně hráčů RSTM neposílá žádné požadavky řediteli turnaje a respektují startovní listinu. Pak jsou lidé, kteří chtějí s někým jít ve flajtu a my to skoro vždy umožníme – chtějí spolu sdílet buginu, zahrát si o nějaký drink nebo jsou to známí či přátelé, kteří se dlouho neviděli a chtějí si užít společný golfový čas. Občas se stane, že někdo chce jít s někým, ale není s ním domluven a onen partner se objeví v požadavku na jiný čtyřflajt. Tomu samozřejmě vyhovět nelze, ledaže by žadatel dodal dvojníka. Kvůli plynulosti hry posouváme startovací časy takových hráčů a flajtů dozadu vzhledem k nejhoršímu HCP. Pak jsou hráči, kteří si přejí hrát skoro pořád ve stejném čtyřflajtu, až to začíná trochu zavánět stereotypem. Občas se v našem početném startovním poli objevují i drobné animozity. Je to asi lidsky přirozené, že si nemůžeme být všichni stejně sympatičtí, ale málokdy to přesáhne hranici, že spolu lidi nechtějí hrát. Někteří to řeknou předem. Jiní ale ne, a když takhle kdysi jeden nový a málo s touto skutečností obeznámený ředitel turnaje dal takové dva jedince spolu do flajtu, tak žádný z nich na start nepřijel. Ředitel turnaje se divil, že tam nejsou, a dalších devadesát lidí by se divilo, kdyby je viděli spolu na jedničce odpalovat. A nejde jenom o muže, stalo se to letos na severní Moravě i se dvěma ženami.
RSTM není ani akce PGA a není to ani seniorské mistrovství republiky, kde platí přirozeně striktní pravidla pro sestavování startovek apod. a podobní žadatelé tam nemají prostor pro své návrhy. Tak jak píšeme na našich webových stránkách pod odkazem Co je RSTM?, snažíme se umožnit hráčům co možná nejlevnější hru na řadě výborných hřišť, možnost zasoutěžit si ve více kategoriích a užít si golf se svými kamarády. Myslíme si, že nejen soutěžení ale i tento společenský a socializační aspekt setkávání v seniorském golfu je velmi důležitý a většina hráčů ho velmi oceňuje. Než nám příště někteří pošlete svůj požadavek, zkuste se zamyslet i nad tím, že když to občas neuděláte, tak třeba potkáte nového zajímavého člověka jako dobrého parťáka ve svém příštím flajtu. Ale vězte, i když je občas těch vašich požadavků docela hodně, tak vám rádi vyhovíme, protože víme, že budete spokojenější a sejde se vás víc.
Mnozí chtějí hrát s manželkami, a není to pouze kvůli společné jízdě na bugině, někteří dokonce píšou, že pokud je nedáme spolu, tak nepřijedou, poněvadž manželka (hraje už více než deset let) je trochu stydlivá a s cizími se ve flajtu necítí komfortně. Pak jsou hráči, kteří budou hrát se všemi ostatními, jenom proboha ne s vlastní manželkou. Když ta manželka dohraje rundu a přijde do restaurace, dokáže obveselit spoluhráče poznámkou, že s ní ten její nechce hrát, protože skoro vždy prohraje.
Znáte ten staronový RSTM golfový vtip? Mohl by znít asi takhle: „Sedí dva golfisté po rundě na terase u piva a jeden chce druhému něco říci. Druhý ho odbude a povídá: „Pošli mi to mailem.“ Vtipy často vznikají spontánně a píše je sám život. Za tento si asi můžeme my sami, ředitelé turnajů RSTM. Roky nám přibývají a naše hlava už občas všechno nepobere. Přes různá upozornění, abyste své požadavky na turnaj netelefonovali, neposílali přes sms (špatně se to tiskne), neposílali po svých poštovních holubech, se to stále občas stane (až na ten poslední způsob, který se občas doporučuje používat lidem, kteří notoricky maily nečtou). My vás máme rádi, ale opravdu nevyhlížíme nonstop vaše možné zprávy a požadavky a „nečumíme“ dvacet hodin denně na obrazovky svých počítačů, tabletů či mobilů. Často sedíme v autě, jsme ve sprše nebo zrovna šplháme na střechu svého domu nebo chaty. Když ten mobil přesto zvedneme tak vám většinou jen stručně řekneme: „Pošli mi to mailem“. Většina to tak udělá a je to v pořádku. Někteří se už neozvou a možná se urazili, ale takových je minimum. Ale rozumný ředitel turnaje, který si nechce zbytečně přidělávat práci, postupuje pouze jediným následujícím způsobem. Protože se snaží být zodpovědný a na nic nezapomenout, tak si většinou všechny požadavky vytiskne (už jsem jich měl na turnaji i skoro padesát) a pokud je turnaj v pondělí, tak řeší vše najednou v neděli dopoledne, aby mohla být odpoledne startovka na příslušných webech. Kdysi jsem to začal dělat už v pátek, ale rychle jsem se z toho vyléčil. Bylo to mimo jiné i poté, co se mi jeden hráč dvakrát odhlásil, pak se dvakrát přihlásil a nakonec se asi polekal deště a nepřijel, aniž se ozval. Poskládat všechny požadavky dohromady je někdy skoro nadlidský úkol. Možná největším hračičkou mezi řediteli turnajů je Ivo (Doušek). Dává si postupně všechny požadavky, jak postupně chodí, do tabulky a každý společný požadavek rozliší barevně. Pamatuji si, že jednou bylo těch požadavků tolik, že mu málem došly barvy.
Jiní hráči, které občas doprovázejí partnerky negolfistky a jsou rádi, že o ně ženy pečují a doprovázejí je na cestách, občas nevrle snáší rady těchto žen, často trvalých odpíraček této krásné hry, které s nesmírnou trpělivostí a mlčky hodiny sledují občas méně povedené herní představení svých mužů, a když už to nemohou vydržet, tak pronesou:„Jak jsi to mohl zrovna tady hodit do lesa (jezírka, autu, bunkru apod.)? “Stejně jako kuchařka, která dvacet let nezkazila svíčkovou, tyto ženy nemohou pochopit, že jejich muž zkazil ránu, když ten golf vypadá tak jednoduše, zvláště když to máte nakoukáno z Golf Channel. Netuší, že třeba právě tato jedna nepovedená rána zkazila hráči poslední šanci na dnešní velmi dobrý výsledek, jeho emoční „papiňák“ je na vrcholu a tato poznámka způsobí, že poklice nevydrží a něco vybouchne.
Samostatnou golfovou kapitolou je hra manželských párů. Častější variantou je, že muž má lepší hendikep než žena, pokud není žena úplná začátečnice. Ale ani v tomto případě nedoporučuji mužům dávat ženám nevyžádané rady, málokdy je vaše polovička přijme s úsměvem na tváři. Pokud chce vaše žena začít s golfem, tak pro klid v rodině jí najměte trenéra, zůstaňte nejlépe doma a pokud to nejde, tak se k ní během tréninku nepřibližujte blíže než na dvacet metrů a hlavně jí nic neříkejte.
Nejvražednější variantou je ta, kde má manželka lepší HCP než manžel. Není to příliš časté, ale takových párů znám ve svém okolí několik. Touto diagnózou „trpím“ větší polovinu svého golfového života i já. A to jsem byl na rozdíl od manželky, která před golfem nikdy nesportovala, i vrcholový sportovec a reprezentant. Obecně platí, čím větší je mužovo ego, tím více trpí. A to si myslím, že nejsem úplně špatný hráč a dva roky jsem dělal i kapitána seniorské reprezentace ČR pro mezistátní utkání se Slovenskem. Občas jsem něco i vyhrál, ale většinu života dělám ceremoniáře a nosiče trofejí své ženy. Kromě jisté míry manuální práce jsem musel při této činnosti často strpět soucitné a někdy i hlasitější projevy účasti svých spoluhráčů a kamarádů. V chechtotu jim většinou zabránila ani moje replika: „Ty trotle, Eva mi sice dala o 4 rány, ale tobě o deset!“ Kamarád byl v pohodě, bavil se jako nikdy, asi i proto, že si byl jist, že ho podobná pohroma nemůže nikdy potkat, protože jeho Boženka ještě nikdy nezahrála pod 105 úderů. Vzpomínám na několik dalších akcí. Loni na Mnichu jsme hráli turnaj JT banky a na jamce číslo šestnáct byl nearest. Povedla se mi životní rána a můj míček skončil asi 30 cm od jamky. Jamka je do kopce a grín není z odpaliště vidět. Nemohli jsme najít Evin míč, až ho spoluhráč vytáhl přímo z jamky. Těšil jsem se chvíli do té doby na cenu, ale nakonec jsem musel sáhnout do kapsy, koupit šestnáct lahví šampusu a všechny pohostit, jak velí tradice hole in-one. Před lety nás oba starší syn pozval na jejich velký firemní turnaj v Karlových Varech. Jak flajty postupně přicházely, tak se výsledky zobrazovaly na velké světelné tabuli. Docela se mi dařilo, náš flajt přišel jako předposlední a moje jméno se objevilo v čele pořadí. Hodně lidí mi začalo gratulovat, ale to netušili, že v posledním flajtu jde ještě moje žena. V okamžiku, kdy mě její výsledky odsunuly na druhé místo, mi většina gratulantů začala pro změnu kondolovat a doprovodili to výrokem: „Jaké to je, být poražen vlastní ženou?“ Náš syn, který skončil na konci startovního peletonu a kterého následně jeho blízcí přátelé nazvali „ostudou rodiny“,protože byl poražen svými rodiči, nás od té doby již na žádný jiný turnaj nepozval. Výčet řady úspěchů své ženy zakončím nevšední vzpomínkou na letitý vyhlášený finálový Weinpokal v Poysdorfu. Na tomto velmi štědře dotovaném turnaji vyhrála moje žena všechny ženské soutěže – netto, brutto, longest a nearest, a těšila se na vyhlášení, které bylo o pár hodin později. Všichni místní se odešli domů převléci do obleků a svátečních šatů a naše malá česká skupinka se usadila ve vinném sklepě hlavního sponzora a ochutnávala dobrá místní vína. Moje žena výjimečně řídila a proto nemohla pít. My, z naší malé skupinky jsme nic nevyhráli a v klidu jsme si užívali krásný teplý den a výborná vína. Jak se blížila hodina vyhlášení, náš vinný sklep byl asi kilometr od klubovny, tak byla žena nervóznější a opakovaně mě vybízela, abych už nechal toho pití a odjel s ní do klubu. Já jsem se po řadě skleniček domníval, že času je ještě dost a tak se nakonec žena zvedla, sedla do auta a frčela pryč. Trochu jsme znejistěli, ale pak kamarád povídá: „Klubovna je na druhou stranu, Eva odjela na Vídeň a za chvíli se musí vrátit zpátky.“ A taky že jo, přisedl jsem do auta a nakonec se vše v pohodě stihlo. Ale na talíři jsem to měl ještě dlouho.
Objemná a často na pochopení obtížná (skotská) golfová pravidla se nám každých pár let trochu zjednoduší a myslím, že je to ku prospěchu věci. To nebrání některým hráčům, aby si je občas ještě více zjednodušili a vylepšili si podmínky pro své celkové skóre. Občas slýcháváme a dostávají se k nám některé podněty, že se často v posledních flajtech hráčů se slabšími hendikepy dějí věci, které s golfem mají málo společného. Ale občas narazíte na neznalost pravidel i u lepších hráčů. Hodně hráčů například nedropuje podle pravidel. Občas narazíte na hráče, kteří z různých důvodů preferují tzv.turecká pravidla. Zavedl to kdysi jeden český trenér v Beleku, když chtěl za týden dokončit asi čtyři předem zaplacené zelené karty. Dovolil začátečníkům zejména kvůli plynulosti hry, aby se po nepovedené ráně nevraceli na odpaliště nebo místo předchozího odpalu a „někde poblíž kde asi rána skončila“ si dropli, ale na ferveji. Někteří to výrazně zdokonalili a tento příjemný fervejový drop začali používat, i když míč skončil ve vodní překážce. A když si na to člověk zvykne tak, to rád přenese ze své golfové mikro komunity třeba i na komerční turnaj. Golfisti dostávají občas různé nápady, jak si vylepšit své skóre a zlepšit svoji hru. Někdo zahodí do lesa své staré hole a koupí si nové a až poté zjistí, že hole nebyly tím viníkem. A jít na operaci s rukama také nemusí být to pravé řešení. Ti zkušení vědí, že je to spíše v hlavě než v rukou. A docela jsme se pobavili, když jsme před lety dostali „konstruktivní“ připomínku na úpravu našich propozic. Hráč chtěl, abychom se v RSTM zamysleli nad tím, zda by golfista nad 65 let neměl dostat na každé devítce jako bonus jednoho mulligena.
A takhle my tady žijeme.
Ale jak říká golfový psycholog Bob Rotella: „Hra s pocitem, že na výsledku až tak nezáleží, je vždy lepší, než když se příliš soustředíte na výsledek.“
Mějte se hezky
Milan Bučík, 20.prosinec 2020
