Hlášení od řeky Mur

Poznámky ředitele k Murhofu a Gut Murstättenu

Ten nápad, zařadit ty dvě hřiště do RSTM, jsem měl před rokem, Milan souhlasil a já měl od jara bobky, kolik lidí se tam vydá. Přece jen tři hodiny od Brna, pro některé o dost dál…  Zejména jsem nechtěl vypadat jako hlupák před místníma, kterým jsem říkal, že jsme tůra zcestovalá a že určitě nějací přijedou.

Pak se to objevilo na serveru, Milan rozeslal několik upozornění a skutečně se hráči začali přihlašovat. Rekordní počet byl 70, nakonec nás hrálo 60 první den a díky určitému organizačnímu zádrheli na straně hřiště asi 54 druhý den.

O tom ale později.

Na Murhofu nám navrhli, že si můžeme dát i cvičnou devítku v neděli, předem,  za rozumnou cenu. Dal jsem to na vědomost, dlouho se nikdo nehlásil, pak mi napsal Libor Hoferek, že mu jeho Helenka řekla, že Ivo mívá většinou dobré nápady, a že se tedy hlásí. Heli díky! Pak přibylo ještě asi deset dalších.

Den přijezdu propršel, hlavně ti, co jeli dopoledne, jeli v dešti celou cestu. My jsme se s Tomem zdrželi doma vařením kynutých knedlíků (poprvé, umíte si představit), tak už jsme jeli po suchu. A večer tam byla dokonalá zlatá hodinka, barvy, co jsou dobré na focení.

Murhofští mi naznačovali, že nám dali dobrou cenu fíčka a že počítají s tím, že většina hráčů bude spát u nich v hotelu na hřišti. Vyslal jsem o tom před turnajem mezi hráče  lehce úpěnlivý apel. Nemůžu samozřejmě nikomu nařizovat, kde má spát…  dopadlo to výborně, spalo nás tam přes 30, někteří i víc než ty dvě noci, rekord rodina Pabstových, myslím že pět… . Děkuju všem, co pochopili ten apel a nedostali mě do nepříjemné situace tím, že by si hledali ubytování jinačí.

To ubytování na Murohfu je velice specifické. Využili na hotel několik budov bývalého statku, některé větší, jiné menší, leckdo jistě spal ve stáji, jen se to už nepozná. Sedláčkovi měli domeček nejmenší – sami pro sebe, chaloupku staletou zvenčí a dobře zařízenou uvnitř, kdyby je ke dveřím nedovedla recepční, určitě by se při pohledu na ty prastaré dveře dost divili. Ale protože měli s sebou psy, páslo to výborně, měli domeček i s celým okolím pro sebe. Skoro každý měl originální pokoj… a celé to prostředí , zeleň všude, veliké stromy… některé tak veliké, že jsme se u jednoho během hry dětinsky vyfotili…

Sliboval jsem dobré snídaně, snad proto bylo tentokrát hodně manželských dvojic a několik z vás reagovalo tím, že jste chtěli pozdější start. Ty snídaně byly fakt v pohodě, první den nás tam vešel hlouček, Jana zkoukla pulty, pravila, že vidí lososa, takže je to dobrý hotel… obsluhovala nás i černoška… sic asi rozená v Rakousku, ale přispívalo to ke zvláštnosti místa, trochu staroanglický šmrnc. A k tomu to, že deset metrů od stolu začínal drajvink, vedle něj putting… Cenově se to dalo přežít a společensky to bylo super.

Poštěstilo se mi strávit oba večery v dobré společnosti (na zahrádce u jednoho ze stájových pokojů) a když jsem se pak za tmy trochu potácel k našemu bydlení (já se za tmy potácívám hlavně kvůli nejistým nohám, že ano, normálka), tak všude po Murhofu byla spousta oranžových světýlek, stovky, vyloženě vánoční pocity.

Sám turnaj proběhl dobře, snad jen bych si vzpomněl na debatu po hře, jestli se má flajt držet úpěnlivě flajtu předchozího, když ten předchozí je mnohem rychlejší než norma hřiště – podle mě má to držení se předchozího flajtu své meze, je potřeba držet se dobrého tempa, hřiště bývají normovaná pro čtyřflajty ke čtyřem až čtyřem a půl hodinám, hnát někoho rychleji nemá smysl, v našem případě zvlášť.

Hřiště Murhof je slušně staré a stromy  ještě starší, parkový charakter, prostředí komorní, občas se mi chtělo šeptat, ale to spíš mimo hru, při pohybu mezi baňatými keři v hotelu. Několik dlouhých čtyřparů, veliké greeny s výrazným tvarováním, ale žádné záludy, bankrů spíš míň a výrazněji vadily snad jen na dvou jamkách.

Hlavní manažer Murhof Gruppe (mají pod sebou 28 rakouských a 10 německých hřišť) se mě opatrně vyptával, jak se nám to líbilo – mají zájem, aby se dobrá pověst jejich hřiště šířila u nás, a jevil zájem, jestli zase přijedeme – koho jsem se ptal, líbilo se, a je to něco zvláštního, včetně toho hotelu.

Podobně se o nás ucházeli i druhý den, tam majitel hřiště dokonce osobně vytiskl české jídelníčky (chlubil se, že pomocí AI a dal mi je zkontrolovat) a každý, kdo po hře usedl ke stolu, dostal na přípitek skleničku prosecca.

To druhé hřiště nám připadalo míň komorní, když jsem přijeli, bylo tam moře aut. Oni mají 27 jamek a ten den startovali od 5:50! Počasí bylo golfové, zataženo, takže jezera, kterých tam mají ažaž, se moc modře neblýskala, ale na hru to bylo lepší než vedro.

Provedli nám, možná omylem, škaredý kousek – nějakým zmatkem u nich nás zařadili až od půl jedenácté místo od devíti. Pan majitel (šlechtic ze skotského rodu Skene, který měl za Rakouska-Uherska panství u nás a po rozdělení  se posunuli sem, jinak ale ten nejobyčejněji oblečený a nejpříjemněji se chovající člověk v recepci a snad na celém hřišti) se mnohokrát omluvil – ale měli do těch půl jedenácté narváno jejich seniorama a pokračovali i po nás, tak ti Máňo nevím. Prý jsou hodně obsazení trvale.

Ještě k panu Skene – jeho maminka kdysi postavila na místě, kde předtím chovala býky, rovnou 27 jamek, časem to všechno předala synovi a teď, v 87 letech, jde napřed devět jamek pěšky a druhých devět se sveze. Skotové mají tvrdý kořínek… On sám měl nejlepší hendikep 3, dnes víc, jeho hendikepy prý jsou jedna manželka, tři děti, dva koně a jedno hřiště….

To hřiště bylo, co se obtížnosti a zajímavosti týče, tak naroveň s Murhofem, bylo tam několik pěkných míst, hlavně se týkaly vody, protéká tam široký kanál, přes ten se dvakrát hraje, taky přes záliv jezera, nebo těsně k vodě… jinak běžné jamky, škaredá nebyla žádná. A jedna rarita – Václav Pabst zahrál na nejtěžším pětiparu ígla, svého prvního, asi ze sta metrů. Pak prej že to nejde…

Na tohle hřiště si prý často jezdí zahrát Češi, kteří jedou dolů, do Chorvatska nebo někam tím směrem. Na Murhof jsem se v tomto smeru neptal, ale ani tam osaměním netrpí: spali jsme tam s Tomem ještě jednu noc a ráno tam bylo dost živo, měli dva rakouské turnaje.

Tak zas někdy

Ivo Doušek