Finále Slavkov okem objektivu

Poslední RSTM 25 okem fotografa

Fotky dole, komu se nechce číst.

Zkusím krátce shrnout. Pár dní předem se mi zbláznilo koleno, ještě že už je po sezóně. Po studené předpovědi už jsem se těšil jen na to, že se potkám ještě jednou se všemi půlročními kamarády (půl roku se po nich slehne zem, znáte to, v dubnu se zas vynoří jakoby nic, jakoby jsme se viděli předevčírem.

Jo, byli tam, spousta. Ráno byli chlapi k nerozeznání, všichni v bundách různých odstínů černé, viz fotky, dámy byly zdobnější. Bylo zima a trochu pofukovalo, to se nahoře vcelku rozvinulo a při dvanácti stupních v poledne to bylo furt na bundu. Libor se mi smál, že mám lyžařskou, ale málokdo byl ve svetříku. Já sundal bundu až na čtrnáctce, do té doby jsem nezahrál žádné bogey, hrůza, fakt se v té skorolyžařské dobře nehrálo, ale tím to nebylo… pak ve svetru to začalo jít líp, ale to už byl konec… Ostatní měli jistě podobné zážitky. Ale to k podzimu a slavkovské hůrce patří, rád tam ještě letos zajedu znova.

Trošku jsem fotil první flajty, jak pány, tak dámy, ale v tom zachumlání do bund to moc ladně golfově nevypadalo, až na vzácné výjimky… pak i něco z mého flajtu, jen mě zas nikdo nefotil (tím líp, když se někdo zmocní mého foťáku, tak to pak doma stejně smažu).

Pak jsme se postupně sešli v klubovně, docela dobrý řízky, zákusek, jen lidí zvenku moc nepřibývalo. Pak přišla – nebudu jmenovat, skleničku v ruce, důvěrně se ke mně naklonila a řekla: zahrála jsem šílených 131, tak se vožeru (fakt s tím v), aby mně to tolik nevadilo. Jó, když má někdo (v)odvoz… ty vína na košt byly fakt výborný. (Jak to s ní dopadlo? Znova se ke mně stavila na konci akce a řekla, že už jí to tolik nevadí… výborně, máme tu recept, jak léčit nadměrný počet ran.)

Ze společnosti: jak řekl Milan, pánů je nás v tůře asi 80% a dam 20. Cen ovšem bylo pro dámy stejně jako pro „nás“ pány – ty uvozovky jsou proto, že já se do výherců neřadívám. Mezi chlapy se ty ceny rozředily, zatímco několik málo dam u jednoho stolu sklízelo zaslouženou žeň, podívejte se na fotce. Já jim to přeju, sou šikovný, pilný, pěkný, tak proč ne.

Fotky těch vítězů trochu klamou. Kdo nebyl, tak abyste nebyli zmatení, Renata Novotných zastupovala Radka Jurču a možná ještě někoho, já zastupuju Laďu Tučků a Magda Kuciánů tam chodila jednak za sebe, jednak taky jako zástup. Ale to nevadilo, poháry i vína rozdány, Laďo máš to u nás v garáži. Nejhodnotnější cenu – pobyt v Augustiniánském domě v Luhačovicích, si odnesl ten, co pravděpodobně lázně ještě dlouho potřebovat nebude, celkový zasloužený vítěz na rány Michal Voronin. Jemu, ale i dárci, Mirkovi Borákovi, sláva.

Kdysi jsme neměli žádnou cenu pro supermastery, protože nebyli, pak se začali objevovat jako bílé vrány, tak jsme dali pohár pro prvního,  letos jich – nás – už ale bylo v mužích přes dvacet. Myslím, že už bychom je – nás – měli začít taky odměňovat ve větším počtu a ne jenom vítěze, zejména u mužů.

Tomáši, Honzo, Milane, Pavle, Jarku, Dušane, Drahoši, Martine, Aleno, Jano, Elen, Renato, Evo, Heleno a všichni ostatní, mějte se přes zimu, a když si vzpomenete, že byste chtěli něco uvěřejnit, pište mi na idousek@volny.cz, jinak zas za půl roku…

Komu by se to zdálo dlouho, ještě vymyslíme podle počasi nějaký ten výlet, Poysdorf je už tradiční (nějakou středu), možná na jih (Lengenfeld) a dlouhodobě se chystám do Bernolákova (už tři roky), snad to taky ještě vyjde. Kdo by se chtěl přidat, nebude to akce RSTM, ale výlet, v případě dostatečného počtu lidí si to můžeme spočítat a odměnit. Kdo má zájem o info, napište mi na ten mail, ale bude se to vyhlašovat i klasicky přes RSTM.

Fotky: https://eu.zonerama.com/Idousek/Album/13955857#check-duplicates

Ivo Doušek, 3.října 2025