Adamstal a Enzesfeld – repríza, reparát, repete…

Nebo oprava? V létě se nám nedařilo, oba turnaje propršely. V Adamstalu tehdy dostali zmoklí účastníci vouchery na nějaký příští výlet (děkujeme, to by se jinde nestalo…).  Asi dvacet z nás si jelo zahrát obě hřiště teď ve čtvrtek a v pátek. Pozor, bugina není v ceně voucheru, stála 20 euro na osobu.

První den byl Adamstal: nádhera, počasí  babího léta, trochu zmatek se startovními časy, ale dojmy ze hřiště to daleko přebily. Všechno jak má být, ještě v půl jedenácté na jedničce spousta rosy, výš už sucho, ferveje dokonalý, greeny taky, jen to občas bylo těžší. Škoda každé rány, která padla vedle – se říká – pak rostlo skóre.

Hráli jsme turnaj! Sice se nikam nepočítal, ale i tak byli všichni zvědaví, jak dopadnou při dvoutřetinovém vyrovnání. To docela promíchá pořadí…

Vrcholem hry bývá chvilková zastávka po devíti jamkách v domečku plném chlebů se zabijačkovými produkty, kafem, pivem a bezovou limčou – ta hodná stará paní, co tam bývá běžně, nás startovala a nahoře byla náhradnice, opět z příbuzenstva Wittmannových, Češka žijící v Rakousku. Ta hodná stará paní naopak po odstartování všech sedla do buginy a popoháněla naše flajty – vlastně nevím, jestli je tak hodná, jak si myslívám.

Bohužel nastal malý průser –  zrovna Milan, který měl tabulku k výpočtu, musel startovat až kus za ostatními – recepce nám posunula starty dopředu a nedali nám vědět, a on s Evou a dalšími se dostal až za nějaké rakouské flajty hodinu za našimi posledními, protože jinak se to nedalo rozumně zařídit, protože většina lidí ještě seděla v autech a některým se ani nedalo zavolat. Bučíkovi šli obětavě nakonec, aby se nemusela měnit většina ostatních flajtů. Čekání na terase se protahovalo, všichni nanosili láhve a další pěkné ceny, ale – po dlouhé době – se tři nejnetrpělivější zvedli, že by nestihli v jejich hotelu bazén. Chápu. Hra na to, že ceny nepřítomných propadají, se z těchto vážných  objektivních důvodů neaplikovala (cen bylo víc než hráčů), dohodli jsme se, že jim je vezmeme druhý den do Enzesfeldu.

Já jezdil pořád na bugině od terasy kolem recepce k Bučíkovic autu a zpátky na terasu k ostatním (v recepci jistě usoudili, že jsem se zbláznil), Bučíci pořád nešli, netušil jsem, že startovali až za těmi nepřátelskými flajty, co místo nich přijížděly seshora… pak se všichni posunuli dovnitř, začalo chladno. Další dva odjeli, pak ještě tři, zbyli jen ti, co spali v Adamstalu, asi dvanáct nejvěrnějších. Bučíkovi, Honza Neštický a Petr Šťastný  přijeli poslední a hladoví a po nějaké době se mohlo vyhlašovat.

Výsledky jsem počítal a vyhlašoval já, ale v ruchu večerní párty se pak někde ztratily (přirozeně), tak tady nejsou. Z hlavy: vyhrál Vašek Pabst z Prahy, ten je senior od letoška, zahrál pěkných 90 a po odpočtu 81 ran. Pak se mohli chlapi začít stydět – druhá Liba Trenzová, třetí Petra Kotrlová a čtvrtá Hanka Boráková! Pátý Mirek Borák a dál to nevím…

Poctivě jsme přidělovali různým lidem  výhry těch odjetých, které jsme měli potkat další den v Enzasfeldu. Tři láhve dostal na starost vítězný Václav, ale ten dostal v noci zprávu, že se musí vrátit  do firmy, a flašky odjely s ním. Smůla. Ale aspoň si ti tři užili bazén, jistě lepší volba.

My další jsme se setrvale veselili v restauraci, až nás poslali naproti, přes vodu, do nějaké společenské místnosti, že už nás nechtějí. Místnost jsme našli obsazenou pány Guryčou a Šteflem (!), častými to účastníky turnajů RSTM, kteří tam byli s partnerkami zcela mimo naši akci. Svět je malý a prsty RSTM dosahují zjevně hodně daleko…

Popíjeli jsme dál i s nimi a najednou vedle sedící Jirka Svoboda vytáhl krabici míčků a začal ji rozdělávat. Jeden míček mi přidělil a já na něm s úžasem četl:

       2023

  Jiří Svoboda

50 LET GOLFU

Všem spadla brada a náš juniorský senior Václav pravil: to mě bylo sedm měsíců! A o den později Petra: to jsem se asi tak zrovna narodila!

Jirko, gratulujeme! Jirkovi je letos 83 let! Stále fešák, upravený, vzorně dbá na etiketu v oblékání, drží se! Hrál Adamstal za 121 ze žlutých, v tom věku paráda!  A za mě: po dohrání druhý den jsem se po restauraci ploužil jen malými krůčky a záviděl jsem ti křepký krok…!

V Enzesfeldu se naše řady trochu zúžily, místo 21 nás šlo 18. Opět pohoda. Hřiště divokých převýšení, nádherně upravených greenů, hlubokých šlechtických lesů, ticha a důstojné pohody. Tam už moc zde nějak barvitě popsatelných zážitků nepřibylo. Prezident – mladý hrabě Czernin – držel volný pátek, ale jistě jsme ho potěšili – tehdy když tak pršelo, zval nás na zopakování, male moc tomu tehdy nevěřil. No, aspoň něco bylo…

Celkový dojem z těch dvou dnů – dokonalý reparát za ty dva propršené letní turnaje.

Fotky jen z Adamstalu.

Ivo Doušek