Adamstal a Enzesfeld

Asi bych měl hlavně napsat, jak to tam bylo super, že pomluvy o tom, že v Adamstalu vždycky prší, se nezakládají na pravdě, že to byly dvě lehký hřiště, přitom zásadní ozdoby naší toury, že se mi doma smějou, že mám zas ještě větší rozdíl mezi barvou ksichtu, nohou či rukou a zbytkem těla, že není poznat, jestli jsem teda bílej nebo barevnej, ale že jsem se prej zas pěkně vybarvil… no, nemazal jsem se, tak asi jo…

Jo, bylo to tak. Nikdo neměl důvod vzdát a nepřijet kvůli předpovědi počasí, bylo to super, v Adamstalu dokonce bez vedra, bylo jen pěkně slunečno. Spala nás tam spousta, těšil jsem se na večírky a skutečně nastaly, absentoval sice Laďa Tuček s kytarou, ale patřičný počet láhví udržel dobrou náladu, první večer jsme se rozcházeli až před půlnocí, dozvěděli jsme se, kolik že už hrál Ivan Malý v životě hřišť (jestli nezapomenu, zmíním to číslo ke konci textu), několik jedinců používalo apku v mobilu k vyhledání ohodnocení vína (1 – 5) a pořád jely poznámky  druhu „ty s těma svejma 3,5 se moc nechlub“, řeč nebyla kupodivu o babách, chlastu ani o politice, ale o golfu a o tom víně, dobrý! Druhý večer nás tam sedělo ještě víc, klepali jsme o nepřítomných, jak se to tak často stává, ale rozpadlo se to dřív, nebo aspoň já odpad dřív.

Protože jezdíme do Adamstalu už strašně moc let a nearest jsem dával trvale na šestku, tu s jezírkem, dal jsem jej na dvanáctku, stometrovou lehkou jamku. No, koukám na stůl přede mnou a leží tam „dámský“ nearestový papír s jediným zápisem – Benešová Zuzka 3,25m. Zuzka startovala až dva flajty před koncem… dámy před ní nic… asi se zase vrátíme k jezírku. Ještě horším dojmem na mě působí stejný dámský papír z Enzesfeldu, je bílý jako padlý sníh. Holky, ta dvojka fakt není těžká, jsou to nervy nebo co, vždyť hráváte takový pěkný čísla. Nedávno na Mnichu to samý – poraďte mi vždycky před turnajem, kam to dát, díky!

U longestu chvilku zůstanu, zahrál ho Jarda Sedlář. Přišel viděl zvítězil. Byl v Adamstalu poprvé a odnesl si 75 ran a vítězství na rány o osm ran. Paráda, až na skutečnost, že ho každá rána přišla (při fíčku 80 euro) na víc než euro!, my ostatní jsme to měli o něco lacinší. Jardo, neměl by ses ekonomicky zamyslet?

Dámský longest si odnesla Petra Kotrlová, na Enzesfeldu se o longest podělili manželé Kotrlovi, bylo to tak daleko, že to z pohledu seshora z odpaliště vypadalo jako špatný vtip, navíc při bližším ohledání cedulí se zjistilo, že dál je ta dámská… Petra by určitě měla hrát ze žlutých, jen nevím, jak to administrativně prosadit.

Cestu nedělním horkem na turnaj jsem měl zpestřenou, kamarádi díky! Ještě v Brně jsme museli otočit a vrátit se, Tomáš zapomněl doma hůlky na plánovanou pondělní horskou tůru po vršcích nad hřištěm a já v ledničce škvarky. Ok, pak, zase ještě v Brně, volala jedna z dam, že mě žádala, abych je dal tentokrát mimořádně víc dopředu, že jedou ještě ten den zpátky – já to neučinil, protože se fakt snažím dávat to podle hendikepů celého flajtu s přihlédnutím na nejslabšího jednice v něm a s druhým přihlédnutím k tomu, co už o většině z vás vím ze zkušenosti a z klepů, a prostě jim to tak vyšlo. Problémy s čekáním za pomalejším flajtem jsou nejčastější důvod, proč se na sebe zlobíváme, tak důvod pro výjimky je jen třeba divadlo večer ve vzdáleném Brně, to je tak jednou za dva roky.

Stále ještě v Brně další výtka, že jsem dal příliš velký kus od sebe dva, co startují ve dvou různých flajtech, ale jedou spolu v autě. Lidi, nezlobte se, jelo nás tam skoro sto a fakt nejde všechno. Pak, už někde u Znojma,  jsem se dozvěděl, že Michalovi Voroninovi ze třetího flajtu zdravotní stav člena rodiny neumožní přijet, (a že se neví, jak to bude druhý den, tam budu raději taky držet pro něj díru). Pak, už v Rakousku, mi volal Ivan Melichar, že se zřejmě zapomněl přihlásit, vyplnil jsem jím místo po Voroninovi. O půl třetí, už tak  u Tullnu, mail, že další pán z téhož třetího flajtu kvůli zdravotnímu stavu nepřijede, tak tam zas zbyli tři… 

(Jo, o den dřív při už vytvořené startovce mi volal jeden z nejhodnějších seniorů co znám, že přijel z dovolené a že už se nejde přihlásit – tak jsem tu už hotovou startovku trochu zmodifikoval, v Adamstalu u oběda mi za to slíbil donést láhev vína, Miloši, čekám a těším se! Hned budou mít kamarádi s mobilníma apkama co prozkoumávat…)

Starší paní v domečku na desáté jamce Adamstalu, co nalívá „bezinki“ a rozdává chleby se škvarkama a anglickým špekem, možná neměla svůj nejlepší den. Stěžovala si na předchozí flajty, že dělají zpoždění, hlavně prej ti mladí se psama (podivil jsem se, ale skutečně jsme tam měli vepředu flajt se psama vedený Mäkyanem Lukšim alias Marcelem Lukscheiderem, kde byli dva mlaďoši – hosté.) Paní vykládala, že zdržovali, tj. měli mezeru, a že nechtěli psy nechat na vodítku. Lukši to podal teď v telefonu trochu jinak…

Paní se taky postěžovala, že tento turnaj si pamatuje i podle toho, že dáváme při té svačince o moc míň tringeltu než jiní Češi během roku – dává se tam ten dobrovolný příspěvěk, který tedy já vidím jako „nechceš dát, nelez tam“.  Píšeme o tomto trapném tématu opakovaně, ale často s námi hrají noví… snad to dělají jen ti noví, co myslíte… a že jí tam prej někdy přistanou české mince, které může hned hodit do lesa… no, kdyby byla trochu spořivá, může je předat své příbuzné z Budějic, co jí tam někdy pomáhá.

S tou paní je dále spojen nepříjemný incident. Na devátém odpališti se k flajtu, kde byl Zdeněk Mašík s Rosťou Filipen a dva u nás dosti noví manželé, připojil maršál. Jel s nimi celou jamku, pak s nimi přijel dolů k té budce a výsledkem debaty bylo, že flajt hraje pomalu, že mají zpoždění, že Zdeněk s Rosťou by měli počkat a dojít to až po posledním flajtu nebo to sbalit. Důvodem, proč si vybrali je a ne druhou dvojici, bylo, že Rosťa hrál s berlou nebo s berlemi – podle Zdeňka vznikalo zdržení spíš tím, že hledali míčky a většinou ne svoje, než že by zdržoval Rosťa, ale maršál to nevyhodnotil správně.  Škoda… Rosťo, hlavu vzhůru, žádný stres, sám víš, jak to bylo opravdu.

 Laďa Novotný mi pak později ještě říkal, že paní nahoře  jim vykládala, že tam hrál někdo s berlema a že určitě dělal důlky do greenů – to nedokážu ohodnotit, chlapcům vrátili půlku fíčka a už je tam zaručeně nikdo neuvidí, Zdeněk jim v tom smyslu poslal mail. Ta paní skutečně hlídá zpožďování flajtů, pokaždý o tom referuje a myslím si, že to spíš zasévá zlé než dobré, flajt se zpozdí a zase dožene… ona není rozhodčí… ale je pravda, že i my, co jsme startovali před desátou, jsme trochu čekávali, ne moc, ale často – před náma byli někde vpředějc ti se psama… J

O Ivanovi Melicharovi ví stále víc lidí, že je doktor, a leckdo k němu chodí s pohybovými traumaty. I během pobytu „ordinoval“…  já u něho o týden dřív přišel o 60 ml vody, kterou mi vytáhl z kolena. Čím je člověk starší, cení si známostí s doktorama čím dál víc.

Lukši, roztrpčen svýma 107 ranama z Adamstalu, sedl do rychlého vozu a jel se přesvědčit o tom, že to byla jen náhoda, v šest večer nastoupil na devítku na Kaskádě. Prý už je svět zase v pořádku.  

Seděl jsem chvilku s Jardou Sedlářem v hospodě, když ho opustili spoluhráči. Zeptal jsem se ho, čím to, že hraje jak hraje, neobyčejně stabilně a dobře. Řekl mi, že je to díky brutálním dávkám tréninku. Že hraje 18 – 19 let a že pár let se mohl golfu věnovat skoro pořád, že denně půl až třičtvrtěhodinu strečuje a protahuje, že stále ladí hru s trenérem, že bez něj by určitě nebyl tak dlouhý  – no, zahrát senior Adamstal napoprvé skoro v paru, klobouk dolů a všechna čest.

V Enzesfeldu jsem na sedmnáctce zažil malou nepříjemnost – skončili jsem hru a když jsem ukládal ještě v prostoru jamky patr, padl osm deset metrů ode mne do bankru míček, o němž si autor zjevně nesprávně myslel, že by měl trefit jamku o nějakých dvacet třicet metrů dál. Hrál to z osmdesáti až sto metrů. Lidi, pořád o tom píšem… Zařval jsem na ně něco jako Ste blbí nebo co je?, ale nikdo nezamával nebo jinak nereagoval, nebo jsem to nepostřehl. Asi mám neviditelný červený tríčko a čepici…  A asi mám výpadky krátkodobé paměti, během vteřinky jsem tu situaci smazal a ani jsem u oběda nepátral, kdo mě chtěl složit. J

No, dějou se věci, na golfu zvlášť, člověk jak vleze na plac musí se vzduchem plným míčků počítat.

Určitě máte svoje zážitky, sem s nimi, nejlíp na Facebook RSTM, klidně i fotky, nebo mně mailem na idousek@volny.cz . A ten Ivan Malý byl už na 318 hřištích, borec!

Fotky hlavně z mého flajtu z obou turnajů, dokonce poprvé doplněné popiskama: https://eu.zonerama.com/Idousek/Album/13703612#check-duplicates

Ivo Doušek