Mnich a Haugschlag 14-15/6

V úterý a ve středu bojovaly šiky seniorů pod vlajkou RSTM na Mnichu a v Haugschlagu. Mnich proběhl vcelku standardně. Ve startovce chybělo jen obligátních pět šest přihlášených, hřištěm prošlo 84 hráčů. Senzační výsoledky se nekonaly, jen v několika málo případech: na vině byly vysoké rafy, v nichž zůstalo nemálo míčků. No a asi taky čtvrthodinový déšť, který řadě hráčů, kteří přes volání zdravého rozumu nepřestali hrát, přidal pár ran. (Proč to říkám: jednu chvíli lilo hustě a konec mraku už visel nad okrajem hřiště…)

Najedli jsme se dobře, tentokrát myslím nebyly žádné protesty. Pak drtivá část přespala v různých ubytovacích zařízeních a ráno se, bohužel už ve vytrvalém dešti, přesunula do Haugschlagu. Jiní volali do recepce a odhlašovali se (správně), dva jedinci volali mně (špatně, to se má v den turnaje vyřizovat jedine s recepcí). Nicméně se nás víc než 50 sjelo do haugschlagské klubovny. Tam pak probíhalo čekání na zázrak. Když bylo jasné, že nepřijde, snažil jsem se vytvořit provizorní startovku. Přitom další a další jednici odjížděli domů, ta startovka byl docela živý úkol.

V klubovně se dalo leccos odposlechnout. Například Tomáš Kotas zvaný Kotouch: “napřed si všichni koupí za dvacet litrů nepromokavý oblečení, a pak zaprší a oni odjedou domů”. Ještě lepší hlášku vyslechl jiný účastník na WC: “já tě půl hodiny hledám a ty si tady klidně sereš…” …

36 borců (a borkyň, jinak je nazvat nejde!) vyrazilo do boje s vodou. Startér (českého původu) se nestačil divit, jak si startující flajty modifikovaly jeho informace. Ale změny nešly proti pravidlům. Prý. Týkalo se to hlavně stavění. V tu dobu ještě pořád pršelo…

Až byli všichni pryč, opustil jsem resort já, vyležet kašel. Za mnou se táhla modrá obloha, pršelo tedy jen asi do jedné. Dál nevím, jen že ve výsledcích se objevili všichni co odstartovali!!! Výsledková listina byla milosrdná, na ty nejlepší byl počítačem aplikovám koeficient -2, takže zlepšovali i hráči s výsledkem 36 a 35 stejblů, a ti, co měli zhoršovat, zůstali na svých číslech, nezhoršil nikdo. Těm třem, co zlepšili, velká gratulace.

Poslední věta – to o těch drahých oblecích není špatná myšlenka. Ale ono je to víc v hlavě, a ty podmínky moc hře nenahrávaly, ani v oblečku za dvacet litrů. Vážím si těch, co hráli, ale nevysmívám se těm, co byli doma dřív.

Ivo Doušek